Blog už nezachráním. Jak člověk jednou přestane, nemá šanci znova začít. Škoda že tohle neplatí i u heroinu. Blogování je neškodná závislost. Píšu toho na svoje poměry hodně. Každý týden jeden článek do Reflexu a nedávno seminárku na psychologii. Za články do Reflexu se spíš stydím. Kvůli jednomu mám dokonce vážnou obavu z Bludného balvanu.
Seminárka na psychologii byla taky strašná. Ještě jsem se nerozhodl, jestli má cenu tu školu dokončovat. Některé přednášky mě bavily, některé ne. Normální stav, řekl bych. Pronásleduje mě pocit, že měl dělat něco užitečného pro společnost a ne pořád jen chodit do školy.
Šel jsem na Pedák s úmyslem se socializovat a taky trochu s úmyslem být hvězda. Vyplnilo se obojí. Druhé možná víc než první. Uvidím na jak dlouho.
Pronásleduje mě pocit, že měl víc žít. Jestli to má v tomhle věku ještě vůbec cenu. Prázdniny byly sice hodně zajímavé a zimní semestr taky, ale nechce se mi psát ani o jednom. Zimní Budějovice mě deprimujou. Je to zlý, studený a pustý město. Nepřátelský.
Ale můžeš zachránit, stačí se jen zase … rozepsat ;-)
A Budějky nejsou zas tak hrozný, jde jen o úhel pohledu :-)
[1] Přesně. Úhel pohledu — to je ono.
“Šel jsem na Pedák s úmyslem se socializovat a taky trochu s úmyslem být hvězda…” hihi, tak kdyžtak zazáříš a pak můžeš klidně padat, lidi to mají rádi, páč si furt chtějí něco přát…
Víc žít? Co znamená “víc žít”? Tohle si taky někdy říkám, ale nakonec zjistim, že do 24hodin někdy víc žití nejde nacpat…
A mě pronásleduje pocit, že bych měla dělat něco užitečného pro společnost a ne pořád jen chodit do práce. Člověk si nevybere ;o)
Bylo by fajn, kdybys to tu zachránil.
[5] Já se snažím.