Noční pták - Proč mě divadlo baví víc než film

Proč mě divadlo baví víc než film

Martin se na twitteru zeptal, kdo chodí do divadla a proč. Odpověděl jsem, že já, protože mě baví. To ale Martinovi nestačilo. Chtěl vědět, proč mi divadlo připadá lepší než film. I když jsem nic takového nenapsal, uvědomil jsem si, že má pravdu. Když si můžu vybrat, jestli jít do divadla, nebo do kina či si pustit film na počítači, volím divadlo. Proč to dělám? Divadlo a film jsou určitě příbuzné činnosti, ale ve spoustě věcí se podle mě liší. Nejsem kulturní člověk, studoval jsem brouky a matematické modely, takže mi promiňte, jestli to, co napíšu, vyzní hloupě nebo naivně.

Nejdůležitější odlišnost je podle mě ve způsobu vyprávění. Ve filmu se děj posunuje střihem. Filmaři rozhodují, co divák uvidí a kdy. To je důvod, proč jsou záznamy divadelních představení většinou nudné. Platí to i naopak. Kdyby někoho napadlo přesně přehrát film na jevišti, neuspěl by.

Divadlo se podle mě víc blíží textu. Divadelníci jsou závislejší na představivosti diváka, kdežto filmaři mu musí všechno ukázat. Způsob hraní je jiný. Ten divadelní je patetičtější a vypjatější. To je další příčina, proč se divadlo obtížně zaznamenává.

Chození do divadla vyžaduje určitou zkušenost. Divák musí být ochoten přistoupit na divadelní způsob vyprávění, jinak odejde zklamaný. S filmem je to, myslím, stejné. Na začátku minulého století lidé utíkali před němým obrazem vlaku řítícím se z filmového plátna. Dnes už klidně sedí, když proti nim vyrazí ohnivá koule způsobená explozí, doplněná patřičnými zvukovými efekty, nebo rovnou ve třech rozměrech. Přistoupili na pravidla hry.

Je věc vkusu, čemu dá člověk přednost. Já myslím, že mi divadelní způsob vyprávění víc vyhovuje z několika důvodů. Rád čtu. Baví mě domýšlet si to, co bych ve filmu viděl. Jako dítě jsem poslouchal zvukové knihy, což se podle mého názoru blíží víc divadlu než filmu. Baví mě i interakce s herci. Podle mých zkušeností se často obrací na publikum. Žádná dvě představení nejsou stejná. Přítomnost ostatních diváků na člověka taky působí. Vtipy vyznívají líp. To je podle mě důvod, proč se do sitcomů přidává nesamplovaný smích.

Poslední příčina, která mě napadá, je, že jsem v divadle vyrůstal. Moje teta byla herečka. Nešlo o kamenné divadlo, nýbrž studiové. Měli najatý prostor, kde jsem trávil spoustu času. Prodával jsem lístky, věšel kabáty v šatně, obsluhoval za barem, a tak podobně. Každý rok pořádali festival, který byl sice lokální, ale docela dobrý. Viděl jsem stovky představení. Některá si asi budu pamatovat celý život.

Na divadle se mi ale nelíbí jen představení samotná, nýbrž i celková atmosféra. Bohužel ji nedokážu přesně popsat. Asi se bude týkat spíš jen studiových divadel, ne kamenných. Je to zvláštní bezčasí, výlučnost, svobodomyslnost, neustálé provizorium, kreativita, a ještě spousta dalších věcí, jež neumím pojmenovat. V poslední době do divadla moc nechodím, ale jen těžko bych si představil, že bych přestal chodit úplně.



Komentáře 5

  1. #13 napsal(a):

    Díky za odpověď.

    Filmovej záznam divadla mně osobně vždycky přišel nudnej z toho důvodu, že nudný je i divadlo samotný. Pro mě to tak fakt je.

    I filmy pracujou s představivostí. A řek bych, že se divadlo nemůže vyrovnat knížce. “Patetičtější a vypjatější” — to jsi dobře vystihnul. Já bych ještě napsal “absurdně přehrávající”. To jsou přesně důvody, proč mám z divadla kopřivku. Fakt tuhle “řeč” nechápu a odpuzuje mě. :)

    Samozřejmě, že interakce s divákama je něco, co ti film nedá. Ze všech mejch návštěv divadel mě to bavilo jednou (nepočítám Cimrmana), a to byl formát, kterej film samozřejmě nabídnout nemůže. To chápu. Ale nechápu pravidelný chození na klasiky, kde žádná interakce neni.

    Přítomnost ostatních diváků + to, že vlastně zážitek z divadla neni jenom ta vlastní hra, ale celá ta show okolo — strojení, rande, pití vína po představení atp. — je buď stejná v kině nebo mě neoslovuje (ty obleky).

    Posláno 26 Feb 2012 v 12.42
  2. rjh napsal(a):

    [1] Jasně. Jak jsem napsal, každá takováhle věc vyžaduje, aby člověk přistoupil na pravidla hry. Ten patos u divadla je dobrý příklad.

    Stejně je to s malířstvím. Spousta lidí nechodí na výstavy abstraktních obrazů, protože jim nic neříkají.

    Posláno 26 Feb 2012 v 13.27
  3. Tony L. napsal(a):

    Mně se taky divadlo líbí, ale člověk si tam musí najít cestu. Jako člověk sleduje filmy kvůli nějakému herci, může chodit na nějakého herce do divadla. Navíc je to živější, není to “konzerva” filmového pásu na věky pořád stejná. Jenže taky člověk musí mít štěstí a žít v nějakém větším městě, kde je víc divadel, aby si našel to, co se mu líbí.

    Posláno 05 Mar 2012 v 9.24
  4. rionka napsal(a):

    Máš pravdu, vidím to stejně. Interakce s herci je naprosto boží věc a kdysi jsem si chvilku i sama hrála s divadelní improvizací. A mám to podobně i se zmíněným uměním, malbou, designem. Je to pro mě všechno ohromně smysluplné, prostě jiný svět. A strašně těžko se to vysvětluje těm, co to nepoznali.

    Posláno 28 Sep 2016 v 13.08
  5. -rjh- napsal(a):

    [4] Jediná možnost je vzít je na nějaký dobrý divadlo :-)

    Posláno 28 Sep 2016 v 14.02

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.