Noční pták - Doktor Froïde a židozednářské spiknutí

Doktor Froïde a židozednářské spiknutí

Četl jsem tu knihu skoro čtrnáct dní a celou dobu uvažoval, jak o ní napíšu na obnovený blog. Jedna věc se mi zdá jistá – o Pražském hřbitově se nedá napsat, aniž by člověk nezmínil i Jméno růže. U mě to platí ještě víc než u kohokoliv jiného, protože jde o mou oblíbenou knihu. Četl jsem ji tolikrát, že už se mi ji nechce číst znova, a to je co říct. Nový román Umberta Eca se jeho prvotině podle mého názoru nevyrovná. Líbil se mi ale víc než Fucaultovo kyvadlo, které jsem taky četl, a ze kterého jsem byl zklamaný. Metoda psaní se mi zdá podobná.

Příběh se posunuje kupředu pomocí jakési koláže z dobových textů, nebo jejich parafrází a zajímavostí, vyjadřujících ducha příslušné epochy. V případě Pražského hřbitova se jedná o druhou polovinu předminulého století. Hlavní hrdinové jsou dva: falzifikátor a špión Simone Simonini, který si sám přidělil hodnost kapitána, a abé Dalla Piccola. Část příběhu se dozvídáte ze Simoniniho deníku, do nějž kněží občas vstupuje. Oba protagonisté si píšou vzkazy a zvažují, jestli nejsou jedna a táž osoba.

Pokud se orientujete v historii 19 století, asi byste si knihu užili víc než já. V románu je spousta narážek na události a osoby, které mi nejspíš unikly, ačkoliv jsem se snažil vypomáhat si Wikipedií a chatrnými zbytky gymnaziálních znalostí.

Simoniniho vychovával dědeček, který mu vštípil nenávist k Židům. Vystudoval práva, ale brzo začal spolupracovat s tajnou policií. Působil jako udavač a agent-provokatér, ale hlavně jako padělatel a výrobce nejrůznějších dokumentů. Při druhé činnosti se často inspiroval dílem svého oblíbeného spisovatele, Alexandra Dumase. Jeho Opus magnum jsou Protokoly sionských mudrců, pamflet, obviňující Židy z plánu na ovládnutí světa.

To a tam se Simonini nachomýtne u nějaké revoluce. Setká se ale i se satanisty a prvními psychiatry, mimo jiné i s neznámým Rakušanem jménem Froïde, ačkoliv pravopisem jeho jména si není jistý. Dobové představy o psychických nemocech a černá mše, na niž v příběhu taky dojde, se mi líbily ze všeho nejvíc. Zajímavé jsou i ilustrace, které tvoří perokresby ve stylu Dumasovek nebo Verneovek převážně z Ecova archivu. Kniha je tak koláží i ve výtvarném slova smyslu. Překladatel Jiří Pelán ji doprovodil objemným doslovem.

Antisemitismus jako téma mě zaujal. Kdyby dnes někdo založil protižidovskou ligu, asi by se s ním spousta lidí odmítala bavit a možná by skončil ve vězení nebo minimálně před soudem. Za časů kapitána Simoniniho šlo ale o legitimní postoj, jak jsem pochopil z knihy. Napadá mě, jestli na přelomu dvacátého a jednadvacátého století nepřecházíme bez pozastavení jiné názorové proudy, které budou za dalších sto let považovány za zločinné. Kdo ví. Myslím, že bychom je nedokázali rozeznat.



Komentáře 2

  1. Hiram napsal(a):

    Pisatel takových naivních článků by si měl prohlédnout např.
    http://www.uloz.to/x3ZDSGKs/izraelska-atomova-bomba-2012-mkv
    a pak by o židozednářském celosvětovém spiknutí mluvil jinak,

    Posláno 30 Srp 2013 v 9.15
  2. rjh napsal(a):

    [1] Přečtu si to hned po seriálu Životy svatých, který nabízíte na svém webu.

    Posláno 30 Srp 2013 v 10.28

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.