Noční pták - Kaj džas, Roma?

Kaj džas, Roma?

Moje dosavadní setkání s nimi dopadaly tak půl na půl. Když mi bylo osm nebo devět, šel jsem s kamarádem, který bydlel ve vedlejším domě, pouštět malou plachetnici po Slepém rameni. Přišla jich skupinka a začali nás šikanovat. Kamaráda dokonce vytlačili do vody. Byla mělká, takže si namočil jen boty a kalhoty. Už si to moc nepamatuju. Je to dávno. Zachránila nás banda skinů, kteří šli po opačném břehu. Hodili směrem k nám do vody pár kamenů a zařvali „Cikáni do plynu“. Možná jsem se naučil, že si na ně mám dávat pozor.

Když jsem ležel se zánětem mozku v nemocnici, přišel ke mně na pokoj jeden, kterému bylo tak pětačtyřicet. Nejsem si už jistý, co mu bylo. Doktoři mu odebrali mozkomíšní mok z páteřního kanálu. Je to zákrok, po kterém by měl člověk šest až osm hodin ležet, jinak hrozí, že ho bude bolet hlava. Chlap se zhruba po hodině zeptal, kolik je. Když zjistil, že uběhlo teprve šedesát minut, prohlásil, že na to kašle a vstal. Bylo mu pak hrozně špatně. Mně i dalším dvěma pacientům na pokoji bylo jeho gesto sympatické.

Doktoři se chovali k nemocným jako k analfabetům. Skoro se s námi o našich zdravotních potížích ani o léčbě nebavili. Když se mu udělalo lépe, obrátil se na mě:

„Kolik ti je?“

„Dvacet tři,“ odpověděl jsem tenkrát.

„To seš jako muj kluk,“ povídá.

„A co dělá?“

„Co by dělal. Je na pracáku. Si viděl cikána, aby pracoval?“

O rok později jsem hlídal v Galerii na Piaristickém náměstí. Byla to špatně placená brigáda, ale zase si tam člověk mohl pozvat známé na pokec, nebo si číst. Galerie měla dvě patra. Jednou přišla skupina Romů, ačkoliv myslím, že mezi nimi byl i jeden běloch. Začali dělat bordel v hormím patře. Zatímco jsem je uklidňoval, ukradl mi některý z nich dole peníze z pokladny a telefon. Škoda byla malá. Nejhorší mi připadalo, že SIM karta byla na kredit, takže jsem přišel o svoje číslo. Dodnes si ho pamatuju – 737 106 479.

Další dvě setkání byly sexuální nabídky. Jednou v létě jsem šel po Senovážném náměstí a potkal shluk Romů. Kluci měli značkové hadry Nike nebo Addidas, holky minisukně a kabelky. Asi taky značkové. Jedna šiksa na mě zavolala:

„Nechceš mě vylízat?“

„Ani ne, mám holku,“ odpověděl jsem.

„To je jedno.“

„Neni. Byla by smutná. Navíc je to práce.“

Zhruba o rok později jsem potkal další. Nevím, jestli to náhodou nebyla ta samá.

„Pudem spolu na rande?“ vykřikla na mě zdálky.

„Asi ne,“ odpověděl jsem zase.

„Ty se stydíš?“

„Nestydim. Jsem zamilovanej.“

„To nevadí,“ přesvědčovala mě.

„Ale vadí.“

Nedokážu určit, jestli šlo o stejnou slečnu nebo dvě různé, ani jestli to myslely vážně, nebo jsem jim připadal jako debil, ze kterého je třeba udělat si srandu. Možné se mi zdá obojí. Druhá možnost mi připadá pravděpodobnější.

Posledních několik týdnů chodím v rámci studia psychologie na praxi do střediska pro mládež ve Čtyřech Dvorech. Z hlediska psychologie má praxe nulový přínos. Většina mých spolužáků asi dopadla líp, protože skončili ve Fokusech nebo dalších podobných zařízeních. Část aktivit je zaměřených na Romy. Chodím hlídat výrostky ve Středisku a hrát si s malými dětmi na sídliště. Druhý program se mi zdá zábavnější. Mimo jiné i kvůli spolupraktikantce Hance ze ZSF. Je sympatická.

Děti od šesti do deseti ještě nepůsobí nebezpečně. Ty větší ale mají sklon neustále zkoušet, co si můžou dovolit, a občas šikanovat ty menší. Některé jsou mimo a je vidět, že buď vůbec nechodí do školy, nebo chodí, leč obsah je míjí. Snažil jsem se naučit nějaká romská slova, ale umím jen „Kaj džas?“, „more“, „čhaj“ a „šukar“. Ten jazyk se mi líbí. Na internetu jsem našel první dva díly seriálu Amare Roma, který kdysi připravila ČT. Jestli příště přijde Hanka, mám v plánu ji pozdravit „So taves, bibi?

Větší výrostci už nebezpečně působí. Z pohledu bělocha se chovají bezdůvodně agresivně. Oni sami k tomu asi důvod mít budou. Křičí, nejsou schopni vydržet delší dobu u jedné činnosti, možná s výjimkou hudby, a snaží se jen vymyslet, jak vás podrazit. Holky nosí vyzývavé oblečení. Jakmile se na ně podíváte, všimnou si toho a dají to najevo, takže z těch hezkých jde strach. Vyzývavé oblečení nosí, i když hezké nejsou. Holky většinou nedělají nic moc. Kluci hrajou nějaké hry, nebo na nástroj.

Středisko spadá pod křesťanskou církev, což byl asi důvod, proč se mě jeden týpek, odhadem tak patnáct šestnáct zeptal:

„Kde máš růženec?“

„Nemám,“ odpověděl jsem.

„Jak to?“ divil se. „Ty nejseš kněz?“

„Nejsem. Náboženství je bullshit.“

„Takže si šukal?“

„Jasně,“ odpověděl jsem.

„Ty seš dobrej,“ pochválil mě.

Často jsem s Romale hrál kulečník, který jim jde. Jelikož to taky trochu umím, myslím, že jsem prohrál jen tak zhruba polovinu her. Mají sklon hodně do koulí mlátit, takže padají do děr. Týká se to ale jak jejich vlastních, tak soupeřových. Skoro každou hru vyhodí aspoň jednu kouli ze stolu. To by mělo znamenat prohru. U Romáků se ale koule položí zpátky na stůl, jako by se nic nestalo.

Zaměstnanci střediska se je snaží přesvědčovat, aby chodili do školy, a když končí základku, aby šli do učení nebo na střední, a ne na pracák. Já bych to dělat nemohl. Vždycky, když jsem něco dělal, bylo to proto, že mě to bavilo. Pracuju, protože mě baví psát, dělám to i za málo peněz nebo zadarmo, jako třeba zrovna teď. Studuju, protože mě zajímá, co studuju, a protože rád chodím na přednášky. Kdyby mě nebavilo nic, skončil bych na pracáku stejně jako oni. Dělat něco, co člověka nezajímá, nemá smysl.



Komentáře 2

  1. Vít Pawlik napsal(a):

    S ciganama mám zkušenosti prostřednictvím ostravského saleziánského Střediska volného času Don Bosco, se kterým jezdívám na tábor, které se na práci s nimi zaměřuje. Animátoři (http://cs.wikipedia.org/wiki/Animátor_mládeže), kteří s nimi pracují, i učí romsky.
    Já osobně jsem zcela bezkonfliktní typ, takže mě cigáni docela berou. Kamaráda s bosca, který bydlí v Ostravě, již byl párkrát cigány napadnut. Několikrát mu pomohlo to, že byl blízko bosca, a cigáni z bosca mu proti těm ne-z-bosca pomohli.

    Posláno 14 Dub 2012 v 18.47
  2. rjh napsal(a):

    [1] Tohle jsou taky SDB.

    Posláno 14 Dub 2012 v 18.55

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.