Noční pták - Ve vile Landauer

Ve vile Landauer

Vybrat si něco zajímavého ke čtení je, jak člověk stárne, čím dál těžší. Nejlehčí to bylo v dětství. Už nevím, jakou metodu jsem používal. Vybavuji si jen, že autory jsem nepovažoval za důležité. Ve srovnání se Sherlockem Holmesem se A. C. Doyle zdál jako nevýznamná postava. Důležitý byl obsah. Na gymplu jsem se snažil ze všech sil vyhýbat povinné četbě. Občas toho teď lituju. Jsou knihy, u nichž už dlouho přemýšlím, že bych si je měl přečíst a možná to někdy udělám. Nebo možná ne. Skleněný pokoj mi přihráli sami bohové.

Poprvé jsem se o něm dočetl v materiálu o Vile Tugendhat na iDNESu. Vila mě fascinuje už od jakéhosi dokumentu, který nám pustila na videu suplující učitelka místo hodiny vlastivědy na základní škole. Nepočítám-li vilu Vilekulu, je to jediný dům, jehož křestní jméno si dokážu vybavit. Materiál bylo interview s dcerou původních majitelů. Mluvila o knize, kterou nemá ráda, protože překrucuje skutečnost a podsouvá jejím rodičům věci, které nikdy nedělali. Měla asi na mysli nevěru svého otce i matky.

Řekl jsem si, že by to mohlo být zajímavé čtení, ale brzo jsem na román zapomněl. O pár týdnů nebo možná měsíců později mi o knize vyprávěl Velký Jeník. Chtěl, abych si ji přečetl a řekl, jak se mi líbí. Zdálo se mi to neobvyklé, protože jsem žil v domnění, že Jeníka beletrie nikdy moc nebavila. Uběhlo dalších pár týdnů, než jsem si knihu zamluvil. Když jsem to udělal, vyšlo najevo, že čtenářka, která ji měla půjčenou přede mnou, byla moje matka. Konečně jsem se tedy k románu dostal.

Zdá se mi dobrý. Určitě stojí za přečtení. Je o brněnském funkcionalistickém skvostu a jeho obyvatelích. Ti se ovšem nejmenují Tugendhatovi, nýbrž Landaureovi a vila se nejmenuje Tugendhat nýbrž Landauer. Příběh je zajímavě vystavěný, styl psaní mi vyhovuje. Kniha se dá přečíst rychle, ačkoliv není zvlášť tenká. Čtení dobře odsýpá. Trochu mi vadlo lehce snobské vyznění. Je to román o horních deseti tisících, mezi něž ovšem patřili i skuteční Tugendhatovi. Jinak by si nemohli dovolit postavit takový dům.

Podle Jeníka je kniha přesexualizovaná, což se mi nezdálo. Připadá mi realistická. Občas mi vadil překlad od Lukáše Nováka. V české verzi stojí dům v Brně, zatímco v originále je jen neurčité Město s velkým M, nebo asi spíš C. I Když je každému jasné, že se jedná o Brno a vilu Tugendhat, nevidím důvod, proč do textu takhle zasahovat.

Dům je známý i zahraničí, takže anglickým čtenářům může dojít, že jde o Brno stejně jako českým. I kdyby vilu neznali, jakmile si koupí knihu, dozví se o ní z internetu nebo možná i z předsádky. Jejich situace se od situace českých čtenářů nijak neliší. Sem tam jsem taky narazil na pravopisnou chybu, což kazilo dojem ze čtení. Nejsem přitom člověk, který by si jich nějak moc všímal. Naopak je spíš dělám. Jestli nemáte co číst a máte rádi beton, sklo, avantgardu a lásku, Skleněný pokoj je jasná volba.

(MAWER, S. Skleněný pokoj. Zlín: Kniha Zlín, 2009. 391 stran.)



Komentáře 8

  1. D. napsal(a):

    Čtivá recenze. Pobavila mě vila Vilekula :)

    Posláno 31 Čvc 2012 v 19.26
  2. rjh napsal(a):

    [1] Taky se znáte?
    (Omlouvám se za opožděné schválení. Gmail mi hodil upozornění do spamu.)

    Posláno 02 Srp 2012 v 11.33
  3. D. napsal(a):

    [2] S vilou Vilekulou? Ani ne…
    (Nic se nestalo.)

    Posláno 02 Srp 2012 v 21.50
  4. Potvůrka napsal(a):

    Kniha je úžasná. A jediné, co se striktně drží skutečnosti je popis vily. Když jsem přemýšlela, jakou románovou postavou bych chtěla být, rozhodla jsem se pro paní Landauer a ne z důvodu, že by mě její postava natolik uchvátila, ale pro to, že měla možnost žít v tomhle domě. Jinak s tím překladem, speciálně s překladem města (a mám pocit, že v originále bylo s T. na začátku, ne C.) jsem taky dost bojovala. Škoda, tohohle je velká škoda. Mě ten román trochu přesexualizovaný přišel, ostatně jako další román Mendelův trpaslík (i když tam to bylo možná v rámci děje opodstatněnější), na druhou stranu to příliš nerušilo.

    Posláno 12 Zář 2012 v 22.15
  5. rjh napsal(a):

    [4] Pravda, T. by tam být taky mohlo.

    Posláno 12 Zář 2012 v 23.00
  6. Lukáš Novák napsal(a):

    Vážení diskutující,
    dovolte mi malou vsuvku na téma překladu Město/Brno, na kterou naráží jak recenzent, tak někteří z Vás.
    V originálu se děj knihy odehrává ve městě, jehož jméno je „Město“ (a to i v angličtině; čili nikoliv Town nebo City, jak tu někteří z Vás zasvěceně naznačují). V anglickém textu působí slovo „Město“ cizokrajně, „slovansky“, a pro anglického čtenáře neznalého významu slova „město“ skutečně může fungovat jako název sídla. V českém kontextu je použití „Města“ nesmyslné z několika důvodů, z nichž nejdůležitější je ten, že narozdíl od čtenářů „odjinud“ jsou naši čtenáři dobře obeznámeni s reáliemi Brna; pokud se v textu mluví o Lužánkách, Špilasu a Fuchsově kavárně, je podle mne používání názvu „Město“ jen schválností, která svou neústrojností ruší. Tvrzení autora, že použitím Brna je „porušeno jemné předivo fikce…“ (volně parafrázuji), je nesmysl, autor se spíše bál sporů s potomky rodiny Tugendhat (ti ovšem protestovali už proti anglickému vydání, kde se o Brně vůbec nemluvilo; to, že předlohou byla vila Tugendhat, se totiž autor vůbec nepokoušel zakrýt). Volání po tom, aby se „Město“ z anglického originálu překládala jako „Město“ (nebo snad Town či City?) reprezentuje ten přístup k překladu, který se inspiruje translátory na googlu a jiných vyhledávačích. Umělecký překlad se řídí zcela jinými pravidly.

    Se srdečným pozdravem

    Lukáš Novák, překladatel

    Posláno 22 Říj 2012 v 22.05
  7. rjh napsal(a):

    [6] Děkuji za vysvětlení! O „Městě“ v originálu jsem neměl tušení.

    Posláno 22 Říj 2012 v 22.16
  8. rjh napsal(a):

    [6] Připomnělo mi to tuhle scénu.

    Posláno 22 Říj 2012 v 22.26

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.