Noční pták - Jsem mimoň?

Jsem mimoň?

Když jsem byl mladší, často se mi stávalo, že mě zastavovala otrhaná individua pochybného vzezření a snažila se ode mě koupit drogy. Nekecám. Přičítal jsem to svým dlouhým vlasům a rovněž poněkud nestandardní vizáži. Ne že bych vyhlížel nějak zvlášť zpustle, ale nosím staré oblečení, chodím naboso, dokud nezačne mrznout, a tak podobně. Měl jsem dokonce kdysi i vojenskou tašku na plynovou masku, která patřila za komančů k základní výbavě máničky. Nikdy mě proto nenapadlo připisovat jejich dotazy svému chování. Až dneska ráno.

Šel jsem do školy na seminář. K posluchárně jsem dorazil akorát. Vzal jsem za kliku, otevřel, jenže uvnitř seděli lidi, které jsem nikdy neviděl. Zase jsem zavřel a přemýšlel, kde se stala chyba. Vytáhl jsem z peněženky papírek, na který jsem si poznamenal čas a místnost. Obojí se zdálo v pořádku. Rozhodl jsem se, že se zeptám sekretářky katedry. Ta by to mohla vědět. Cestou k její kanceláři jsem potkal spolužačku Nelu. Stála u okna a opírala se o parapet.

„Ahoj,“ pozdravil jsem.

„Ahoj,“ odpověděla.

„Jak je?“

„Ale jo, celkem to ujde,“ zhodnotila. „Ty taky prodlužuješ?“

„Jo,“ odpověděl jsem. „O semestr a ty?“

„Asi až do jara.“

„Nevidělas náhodou A.,“ jmenoval jsem přednášejícího. „Měl jsem k němu jít na kazuistickej seminář.“

„Jo jasně, ten je támhle,“ ukázala na dveře posluchárny.

Poděkoval jsem jí a vydal se k nim. Chlap tam sice byl, ale lidi zase jiní. Zeptal jsem se nějaké holky vzadu, o čem je řeč. Seminář, na který jsem chtěl, to nebyl. Vrátil jsem se na chodbu k Nele a pravil:

„Tak A. tam byl, ale bylo to něco jinýho.“

„To je divný.“

„To jo. Myslel jsem, že s nim mám mít ten seminář od dvanácti.“

„Ae dyť je jedenáct,“ řekla Nela.

Vytáhl jsem za kapsy telefon, abych to ověřil. Měla pravdu. Bylo jedenáct. Přišel jsem o hodinu dřív.

„No jo,“ řekl jsem. „Fakt.“

„Radku, prosim tě,“ naléhala na mě, „už se nějak ukotvi v čase a vůbec.“

„Hm,“ odpověděl jsem. „Každopádně díky, teď už mi to všechno zapadá.“

„Nemáš zač.“

Nebyl jsem si jistý, co si s náhle získanou hodinou počít.

„To je blbý. Kdybych zůstal doma, moh jsem něco dělat. Teď nemám co.“

„Tak si zajdi někam na oběd,“ navrhla.

„No jo, to není špatnej nápad,“ souhlasil jsem. „Mám docela hlad. Nechceš taky?“

„Ne, já tu čekám na F.“

„Aha. Tak díky, žes mi to vymyslela.“

Šel jsem do číny na rohu náměstí a dal si své oblíbené kuře se speciálním kořením. Při jídle jsem o příhodě uvažoval. Došlo mi, že jsem musel působit jako mimoň. Jediná polehčující okolnost, která mě napadla, je sociálně-psychologický experiment, o němž jsem před časem četl. Podle něj prý mužům v přítomnosti hezkých žen klesá IQ. A Nela hezká je.



Komentáře 2

  1. Kristýna napsal(a):

    Táta za mnou před pár měsíci přišel a lehce otřeseně vyprávěl, že mu někdo ukradl hodinu. Prostě zničehonic hodina pryč a to nic nedělal ani čas se neměnil a on vůbec neví, kde ji má. Tak to je opačný případ.
    Já asi působím taky jako mimoň, měním si směry chůze a narážím do lidí (mám nějak opožděnou reakční dobu, i odpovídám v rozhovoru později, od rozpálené plotny ucuknu později…), začínám narážet do spolužáků a ti vyšlí maturanti mají hloupé kecy. Ale u ženy se to dá brát jako roztomilost, doufám.

    Posláno 27 Zář 2012 v 21.19
  2. rjh napsal(a):

    [2] U muže snad taky.

    Posláno 27 Zář 2012 v 21.21

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.