Noční pták - Poslední koncert

Poslední koncert

Váhal jsem, jestli jít. Měl jsem hodně práce, nikoho, kdo by šel se mnou, a málo peněz na účtu. Nakonec jsem se rozhoupal. Nechtěl jsem hnít doma v Hlubočepích a taky jsem si říkal, že to bude možná naposled, co je uslyším. Bylo. Koncert se konal 9. května 2013 v Akropoli. Čekal jsem, že to nebude za moc stát, protože Filip Topol už bude špatnej. Kupodivu to bylo naopak. Koncert byl super, sál natřískanej. Stál jsem úplně vzadu, ale slyšel jsem. A co jsem neslyšel, to jsem si doplnil, protože valnou část těch veršů jsem znával zpaměti. Jsem rád, že jsem tam šel.

Cestou zpátky na mě sice přišel lehkej splín, ale jen standardní. Na Psí vojáky jsem nikdy nechodil, abych měl lepší náladu. Ta hudba na mě působila jako priming na depresi. Jenže deprese má taky něco do sebe. Když je váš život na nic, a je jasný, že už vždycky na nic bude, může vám pomoct to buď definitivně vyřešit, anebo se podívat na druhou stranu.

V tomhle se nikdy neshodnu se svojí Cvokařkou. Na tý druhý straně je pravda, osvícení, nebo něco na ten způsob. Uvidíte věci, tak jak jsou. Třeba je to jen můj dojem. Zdálo se mi, že Filip Topol se tomu přiblížil. Proto jsem byl fanoušek psích vojáků.

Úplně první koncert, na kterej si vzpomínám, byl v kulturáku na Vltavě v Budějovicích. Bylo to někdy v době, kdy jsem si poprvé nechával růst dlouhý vlasy. S kámošema, se kterýma už se teď nestýkám, jsme se na něj nějak pašovali. Už nevím jak. Většinu jsme ho prokecali.

Pak přišlo hodně dalších koncertů, nejvíc v jednom ze dvou Budějovických kulturáků, občas U Černýho velblouda. To se to tam jmenovalo ještě takhle. Byly i další. Pamatuju si jeden nebo dva koncerty v Praze v Akropoli a taky v Trutnově. Topol se pravidelně po pár písničkách ptal publika:

„Jak se máte?“

Já jsem vždycky volal: „Stojí to za hovno!“

Jednou na Vltavě, jsem slyšel, jak se o mě baví nějaký dvě holky.

„To je ten z tý biologický fakulty,“ říkala jedna.

„Ale prosimtě,“ řekla druhá, směrem ke mně. „Říkáš, že se máš blbě, a přitom se tady pohupuješ.“

Kráva. Co mohla vědět?



Komentáře 8

  1. nioblad napsal(a):

    hezký.

    Posláno 20 Čer 2013 v 11.24
  2. Jull napsal(a):

    cvokaři si vůbec často myslí, že člověka vrací do reality a spíš ho z ní nádilím rvou, aby si z toho něco neudělal :D
    Jinak, ať odpočívá v pokoji.

    Posláno 24 Čer 2013 v 21.14
  3. Feevertka napsal(a):

    hezký

    Posláno 27 Čer 2013 v 10.33
  4. Nel napsal(a):

    je skvělý to číst takhle, ptž takhle to pro všechny bylo. Nebaví mě ty články „byl významným představitelem undergroundu“ Topol je atmosféra jedný doby a tys ji vystihl skvěle.

    Posláno 27 Čer 2013 v 19.15
  5. rjh napsal(a):

    [4] U tohohle bych si nebyl jistý. Když jsem chodil na Psí vojáky, byli už v útlumu. Někdo o deset nebo patnáct let starší než já je asi musel vnímat jinak.

    Posláno 27 Čer 2013 v 20.46
  6. Kris napsal(a):

    Psí Vojáky jsem nikdy nemohla naplno poslouchat, kvůli tomu negativnímu, co v mých pocitech vyvolávali. Teď jsem v takové šedé zóně, kde nejsou žádné pocity a říkám si, že by to možná oni pomohli rozlousknout, jak píšeš „buď definitivně vyřešit, anebo se podívat na druhou stranu“ ať už by to ve výsledku znamenalo cokoli.
    Jedinou vzpomínku na Topola, co mám a se kterou se mohu přihnat, je, že jsem i z něj maturovala a pomohl mi k jedničce z češtiny. A protože těch dobrých známek jsem vlastně nikdy moc neměla, tak jsem mu docela vděčná.

    Posláno 02 Čvc 2013 v 9.58
  7. MaLer napsal(a):

    Filip umrel, kdyz mi je 35, poslouchal sem je od konce stredni nekdy na konci devadesatek a na koncerty zacal chodit asi nekdy cca 99-2000, ale to uz byli vlastne out. Prosvih sem ty slastny pocatky devadesatek, asi i proto, ze mi bylo v 89′ teprv 11 a slusnej kluk, co nekouri nepije a sedi u pocitace. Presto byla jejich muzika jedna z nejdulezitejsich co sem poslouchal. Miloval sem stat u podia a koukat se mu pod ruce, zvlast ve Vagonu, kde to bylo pulmetr k pianu ve vejsce oci a sledovat jak se houpe na zidlicce, mlati do piana a lepikama si tam dela tu silenou kolaz textu. Cisel z toho smutek a beznadej a bylo to krasny. A pak byl utrum a pak se zas vratil a zase do Vagonu a poprvy mi ten koncert vic dal nez vzal, bylo to stale krasne smutny ale presto plny energie. Nevim jestli to bylo jim nebo mnou, jestli to bylo tim ze se zas na cas vratil mezi zivy. A pak zase konec a dalsi novej zacatek, par koncertu a pak definitivni konec, slus. Jen pocit nevyslovny ztraty z toho, ze nikdy neuslysim Kiliana nazivo.

    Posláno 07 Říj 2013 v 19.52
  8. rjh napsal(a):

    [7] Jo. Byl jsem na tom přibližně stejně, ačkoliv jsem mladší a nechodil na Psí vojáky do Vagónu ale do komunistických kulturáků v Českých Budějovicích.

    Posláno 08 Říj 2013 v 8.25

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.