Noční pták - Kráska Nice – čtvrtý díl

Kráska Nice – čtvrtý díl

Šli jsme pomalu po promenádě, povídali si a hledali McDonalda. Po půl hodině jsme narazili na přijatelně vypadající bar se zahrádkou. Nebyl to sice ten jazzový Katarinin, ale ušel. Ostatně, nemyslím, že by tou dobou na Katarin podnik ještě někdo věřil. Posadili jsme se na zahrádku a objednali si všichni, až na Srbku, pivo. Srbka si dala dvojku bílého. Hovor se týkal počítačů a jazyků. Jen z Němců se ptal, jak se v kterém jazyce řekne počítač. Ukázalo se, že všude až na češtinu je to „computer.“ Makedonci sice nějaké slovo mají, ale prý ho nepoužívají. Čeština vyšla ze všech zastoupených evropských jazyků jako nejpokročilejší.

U stolu vedle nás seděly dvě Rusky. Hovořily ve své mateřštině. Z rádia zněla píseň More, more more. Vysvětloval jsem, že interpretka byla pornoherečka, a že se píseň objevila v Simpsonech, když Disco Stu fetoval cukr. Nikdo si ale tu epizodu nepamatoval. A to nejsem velký aficionado přes Springfield.

Když jsme u slova aficionado, ukázalo se, že Španěl má rád býky a corridu de toros, ale nezná Fiestu od Hemingwaye. Snažil jsem se mu vylíčit, jaká je to skvělá kniha. Nezdálo se mi ovšem, že by se rozhodl si ji přečíst. Neví, jakou dělá chybu. Ta kniha je pro mě zásadní, což většina čtenářů mého blogu asi ví. Na druhou stranu pravou koridu bych asi vidět nechtěl, připadá mi to jako týrání zvířat.

Seděli jsme v tom baru na jedno pivo, a pak se vydali dál. Platil menší brýlatý Němec v kvádru a kdo měl eura, dal mu svůj podíl. Já je neměl, poněvadž jsem si ještě nestačil vybrat. Pořád jsme se snažili najít Katarinin vysněný podnik. V dálce před námi bylo nějaké žluté světlo.

„To je McDonald a za ním už to bude,“ dušovala se Srbka.

Když jsme ale se ale ke světlu přiblížili, vyšlo najevo, že je to všivé kasino. Na obzoru se ovšem vynořilo další žluté světlo, tak jsme šli dál. Minuli jsme i nenápadný čtyřpatrový dům s neonovým srdíčkem a francouzským nápisem, který už si nepamatuji. Když ho Katarina viděla, odfrkla si a zamávala si rukou před obličejem, jako by se chtěla ochladit. Došlo mi, že ho asi považuje za bordel. Nejspíš správně, poněvadž prostituce je v Nice rozšířená.

Konečně jsme dorazili k McDonaldu. Stál za ním starobyle vyhlížející kolotoč podobný tomu, který stával v Praze na Letné, byl jen vyšší. Za kolotočem byla odbočka. Dali jsme se po ní, jenže ústila na širokou silnici pro auta. Katarinim bar jsme nikde poblíž neviděli.

„Navrhuji, abychom se dali ulicí rovnoběžnou s promenádou směrem zpátky k hotelu,“ prohlásil menší brýlatý Němec v kvádru.

Němcův návrh vypadal to rozumně, tak jsme se podle něj zachovali. Nakonec jsme narazili na podnik, před nímž navzdory pozdní hodině postávalo hodně lidí, a z nějž zněla hudba. Vypadal přijatelně, tak jsme vlezli dovnitř. Jmenoval se La Havane nebo tak nějak a ta hudba, kterou jsme slyšeli, byla asi salsa. Produkoval jí chlápek v kšiltovce se samohrajkou na malém vyvýšeném pódiu. Před ním tančilo pár lidí. Působili, jako že to dost umí.

Zapojil bych se, poněvadž holek bylo víc než kluků a Srbka by si možná taky dala říct, ale jsem zbabělec. Trvalo dlouho, než nám servírka přinesla pivo. Během doby, kdy jsme ho pili, to chlap se samohrajkou zabalil. Bylo už pozdě a bar zavíral. Vydali jsme se do hotelu.

Vrátili jsme se na Promenade des Anglais. Byla plná kurev. Postávaly na chodníku a posedávaly na zábradlích a autobusových zastávkách. Většina byla hodně opotřebovaných, i když občas se našla nějaká hezčí. Katarina o nich prohlásila:

„Poor old ladies.“

Nemyslím, že to bylo oprávněné ve všech případech. Některé nebyly starší než ona. Viděli jsme dokonce i, jak jedné kdosi zastavil. Byla to dlouhá bílá limuzína. Šlapka neváhala a nastoupila.

„Dobrá volba,“ řekl jsem.

„Proč?“ zeptala se Katarina.

„Byla hezčí než ostatní.“

„To si nemyslím,“ prohlásila.

Přemýšlel jsem, proč ženské tak nesnáší prostitutky. Došel jsem k závěru, že jim kazí ceny. Prodávají jejich hlavní zboží moc lacino.

Před hotel jsme dorazili ve čtvrt na dvě. Kuřáci kouřili poslední cigaretu. Bylo teplo. Měsíc na nebi byl téměř v úplňku. Přes jeho bledou tvář táhly cáry nočních mračen. Z ostrohu naproti nábřeží na nás v pravidelných intervalech blikalo světlo majáku. Cítil jsem se svěží. Nechtělo se mi jít spát, ale věděl jsem, že bych jinak ráno nevstal. Dohodli jsme se, že se sejdeme ráno na snídani a rozešli se do pokojů.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.