Noční pták - Kráska Nice – pátý díl

Kráska Nice – pátý díl

Probudil jsem se ve čtvrt na devět. V devět mělo být zahájení konference, tak jsem si rychle vyčistil zuby a sjel dolů na snídani. Podávala se zase v hotelové restauraci, nabral jsem si jakési pečivo, másla, marmelády, malou konev čaje a šel si sednout. Čekal jsem, jestli nepotkám Katarinu, ale nikde jsem ji neviděl. Místo toho jsem si přisedl k Němcům, kteří ovšem mluvili většinou německy. Rozuměl jsem s bídou pětině z toho, co říkali. Naházel jsem do sebe snídani, vypil čaj a rychle ještě jednu sklenici jablečného džusu a vyrazil na zahájení.

Konalo se v nabyté suterénní místnosti. Na jedné straně kdosi zbudoval nízké pódium. Před ním stály židle, které zdaleka nevystačily pro všechny, a občas pár stolů s barelem na kávu, džus, nebo se slanými tyčkami podobnými věcmi. Jako prvního jsem potkal Maďara, jehož jsem si pamatoval už z předchozího večera, a který vypadal, pohyboval se a choval se podobně jako Jan Vaněk junior, až na to, že byl asi mladší. Po něm jsem konečně narazil na Slováky.

Byli dva, reportér a kameraman. Měli v úmyslu natočit co nejvíc materiálu, který pak chtěli zpracovávat postupně. Pořád jsem ale neviděl Katarinu. Pár minut po desáté začalo zahájení. Na pódiu se střídali řečníci. Vesměs líčili, jak je firma úžasná, plná chytrých lidí, kolik toho dělá pro lidstvo, a jak spolupracuje s Evropskou unií. Věděl jsem, že z toho nic nepoužiju, ale připadalo mi hloupé odejít, Posadil jsem se se zkříženýma nohama na podlahu a jen poslouchal.

Když projevy skončily, přišel PRista a pozval všechny novináře do malé rovněž suterénní místnosti, kde se střídali řečníci s prezentacemi určenými speciálně pro média. Vzal jsem si papír na poznámky a snažil se občas si něco zapsat, i když jsem spoléhal hlavně na rozhovor, který jsem měl domluvený. Měl se konat v jednu. Ve čtvrt na jedenáct přišla Katarina a posadila se vedle mě.

„Zaspala jsem,“ prohlásila.

„To mi došlo,“ odpověděl jsem.

„Jaké bylo zahájení?“

„Nic moc použitelného.“

V půlce čtvrté přednášky řekla, že potřebuje kouřit, a že musí ven. Sice nekouřím, ale stejně jsem šel s ní. Stoupli jsme si před hotel.

„Máš zamluvený nějaký rozhovor?“ zeptal jsem se.

„Ne.“

„A co z toho tady napíšeš?“

„Asi jen, jak mi to tu připadalo,“ řekla.

„To je dobrý nápad,“ odpověděl jsem.

Vrátili jsme se do přednáškové místnosti a vyslechli zbytek řečí. Katarina si pořád stěžovala, jak chce kouřit, jak je ospalá, a jaký má hlad. Konečně přišla poslední přednáška a po ní oběd. Posadili jsme se ještě s Makedonkou a Španělem na zahrádce. Proti Rusům na posledním výletě to Francouzi měli hůř zorganizované. Měli jsme problémy sehnat třeba mléko do kávy, nebo příbory. Asi proto, že tenhle hotel měl méně hvězdiček než ruský, i když nevím kolik. Všechno se ale nakonec vyřešilo. Po obědě měla konference pokračovat.

V jedné ze suterénních místností měly být připravené stánky s projekty, o nichž se na setkáních mluví. Makedonka se Španělem se na ně odešli podívat. Mně zbývalo jen pár minut do rozhovoru, takže to nemělo cenu. Navíc jsem si myslel, že stánky budou marketingová, a tudíž pro mě nepoužitelná záležitost.

„Co budeš dělat odpoledne?“ zeptal jsem se Srbky.

„Ještě nevím,“ odpověděla. „A ty?“

„Mám tak do čtrnácti dvaceti ten rozhovor, pak bych se měl jít dívat na stánky, jenže nemyslím, že bych něco z toho použil. Přemýšlím …“

„O čem?“ přerušila mě. „Už teď mě to zajímá.“

„Že bych se šel ještě projít,“ dokončil jsem.

„Jsem pro,“ prohlásila. „Tak se sejdeme v půl třetí před hotelem?“

„OK.“

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.