Noční pták - Kráska Nice – osmý díl

Kráska Nice – osmý díl

Ráno byly na programu nějaké další přednášky, a pak výlet do firemních laboratoří. Vstal jsem okolo půl deváté, vyčistil si zuby, oblekl se a sjel výtahem do rez de chaussée. Snídaně byla v plném proudu. Na některých švédských stolech stály prázdné podnosy, na nichž kdysi něco leželo, ale pak přišli lidé a snědli to. Žádný číšník si jejich prázdnoty nevšiml a nedoplnil je. I tak bylo ale jídla hafo. Nabral jsem si nějaké pečivo, marmelády, med, a hlavně malou konev čaje a našel volný stůl. Rozhlížel jsem se, jestli neuvidím nějaké další novináře.

Nikoho s červenou visačkou jsem ale nezahlédl. Vtom se zpoza mě vynořila Srbka.

„Můžu si přisednout?“ zeptala se.

„Musíš,“ odpověděl jsem.

Usmála se a posadila se naproti mně. Proti mně si vzala méně jídla – není divu, byla o dost menší, nesahala mi ani po bradu – a místo čaje kávu.

„Letíš dneska v pět přes Mnichov?“ pravila.

„Myslím, že jo.“

„Tak to asi pojedeme na letiště spolu.“

„A jak to bude s kufry?“ zeptal jsem se. „Máme jet na nějaký výlet.“

„Podle programu bychom se měli odhlásit, než vyrazíme. Kufry si ale můžeme nechat v hotelu a vzít si je, až pojedeme na letiště.“

Když jsem dopil čaj, zeptal jsem se Srbky, jestli jde do suterénu na přednášky. Řekla, že nejde, poněvadž chce někde koupit roquefort, a že jí přednášky stejně nebavily ani den předtím. Rozešli jsme se. Vrátil jsem se na pokoj, rychle se sbalil a dojel se odhlásit. Kufr se opravdu dal nechat v úschovně poblíž recepce. Pak jsem sešel do přednáškového sálu, posadil se a hodinu nebo dvě poslouchal.

Udělal bych líp, kdybych se šel projít jako Srbka, poněvadž většina řečníků recyklovala prezentace, které ukazovala nám, novinářům, už předchozí den. Zaujala mě jen jedna paní, prý profesorka, možná i psychologie, která řešila, proč se některé digitální prostředí ujme a jiné ne. Pak taky chlap, který mluvil o výpočetních simulacích buňky. Podle mého názoru mluvil zajímavěji než chlápek, s nímž jsem dělal rozhovor. Byla škoda, že jsem si nevybral jeho. Jenže jak jsem to mohl vědět? Interview, které jsem nabral, nedopadlo zle.

Po přednáškách nás naložili do autobusu a odvezli do laboratoří. Čekal bych, že to bude něco jako praktikum na vysoké, že si budeme moci prohlédnout, všelijaké přístroje a měřidla. Takových příležitostí jsme ale měli málo. I tak to bylo zajímavé. Ještě jsem v elektronické laboratoři nebyl. Jako obvykle mi bylo líto, že už sám nedělám nic, při čem je potřeba namáhat mozek. To už je ale ten zkurvenej světa běh, jak by řekl Velký Jeník.

Navštívili jsme dvě technická střediska. Ve druhém se podával oběd. Byla to spousta druhů obložených chlebů. Snědl jsem asi čtyři, ačkoliv k zasycení stačil jen jeden nebo dva. Tak moc mi chutnaly. Během oběda jsem si i víc promluvil se Slováky. Dali mi vizitky, což jsem jim nemohl oplatit, protože jsem si svoje zapomněl, a tak jsem slíbil, že pošlu kontakt elektronickou poštou. Po obědě jsme zase nastoupili do autobusu a jeli zpátky do hotelu.

Když jsme vystoupili, zeptala se mě Srbka, jestli s ní nechci jít hledat krám, kde by si mohla koupit šampón a cigarety.

„Na co potřebuješ šampón?“ divil jsem se. „Hlavu už si mýt nebudeš, vrátila jsi přece klíč od pokoje.“

„Chci si ho koupit tady, protože ve Francii dávají do šampónů stejných značek jiné věci než u nás.“

Nevěřil jsem jí. Pokud mohu soudit, vypadaly obchody v Nice stejně jako obchody v Praze. Na ulici z nich shlížela stejná loga jako u nás. V Bělehradu jsem nikdy nebyl, ale nemyslím, že by to tam bylo jinak. Všechna velká města jsou podobná. Mimochodem, když jsem příhodu se šampónem vyprávěl Cvokařce, tvrdila, že Katarině věří.

„Mně ale nakupování nebaví,“ řekl jsem.

„Já nejsem jako většina žen,“ prohlásila Srbka. „Jenom vlezu do obchodu, koupím si, co chci, a jdu. “

Nebyla to pravda. Když jsme našli krám, stála u police se šampóny přes pět minut, prohlížela si je a rozhodovala, který si vzít. Nakonec vybrala šampón a kondicionér, o nichž si myslela, že jsou dva za jednu cenu. Nebyly. I jinak vypadaly úplně stejně, jako kosmetické prostředky, které koupíte v Budějovicích ve Sparu. Cigarety v krámě neměli, takže jsme museli hledat ještě trafiku. Aspoň jsem zabil čas do odjezdu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.