Noční pták - Vlajka pro Tibet

Vlajka pro Tibet

Je desátého března. Víte, co to znamená. Tenhle blog není hlavní město Praha, aby se zalekl pohrobků předsedy Maa. Číňani nevědí, že existuje, takže to má snadné. Většinou se snažím vlajku doplnit nějakým krátkým textem, případně hudbou. Původní myšlenka byla vybírat něco, co jsem nenapsal sám, ale co se mi líbí, a co je buddhistické nebo aspoň orientální. Za dobu, co bloguju, a která je delší než kam sahá archiv, už mi ale doprovody došly. Mám ovšem jednu skvělou buddhisticko-orientální (OK – hinduisticko-orientální) věc, kterou sám provozuju, a o které můžu napsat: jógu.

Vlajka pro Tibet

Jako dítě jsem musel cvičit kvůli skolióze. Neměl jsem to rád. Když mě asi před čtyřmi lety začala trochu bolet záda, zkusil jsem sám praktikovat jógu, resp., ásany podle knížek a netu. Podařilo se mi si záda několikrát zablokovat a úplně se odrovnat, ale neodradilo mě to.

Před dvěma lety jsem začal chodit na hodiny a chodím doteď. Baví mě to. Navíc myslím, že pociťuji i psychické účinky, ačkoliv je z principu nemohu oddělit od účinků stárnutí. Připadá mi, že jsem klidnější. Méně se užírám věcmi, které se mi nepovedly, jako je třeba celá moje trapná a zbytečná existence. Dokážu lépe kontrolovat vlastní myšlenky, zvlášť ty nepříjemné, kterých jsem měl vždycky víc než příjemných.

Zavázat si tkaničku bez hledání něčeho, na co by si člověk mohl postavit nohu, taky není k zahození. Nehledě o stoji na hlavě. Ten je super. Trvalo mi nejmíň půl roku, než jsem se ho naučil, poněvadž jsem levý jak šavle. Chodil jsem k učitelce, která ho zařazovala skoro každou druhou lekci, ačkoliv ho mezi spolujógujícími nikdo neuměl. Asi čtrnáct dní před tím, než se mi stojku povedlo zvládnout, vyhodili učitelku z práce a odletěla do Indie. Teď chodím k jiné, která vyžaduje stoj na hlavě jen málokdy, takže ho provozuji většinou jen doma.

Nová učitelka toho moc nenaučí, poněvadž ásany často obměňuje. Před časem ale ukazovala jiný druh stojky, který bych chtěl zvládnout. Zatím umím širšásánu I. Chtěl bych se naučit dvojku, anglicky tripod headstand. Je pěkně těžká. Občas se o ní snažím, ale zatím bez úspěchu.

Kromě toho mám moc rád paščimotánásanu, předklon vsedě, taky se jí říká kleště, poněvadž jsem ji jako dítě nemohl udělat ani za Boha. Popravdě, jsem se dvakrát nesnažil. Možná mám jógu radši než běhání. I když těžko říct. Připadá mi, že se už neobejdu ani bez jednoho. Pořád se tomu divím, poněvadž co se pamatuju, sport jsem vždycky nesnášel. Neviděl jsem jediný celý hokejový zápas v televizi.

Tenhle článek budiž něčím na způsob coming-outu, poněvadž o praktikování jógy jsem nikdy moc nemluvil. V Česku je totiž dost feminizovaná a na hodinách převažují holky. Většinou si proto vybírám podložku vzadu v koutě. Když už ale cvičí i majitel pivovaru a ministr vnitra, je to snad v pohodě.

Napadá mě jen jediná nevýhoda jógy. Je stejná jako u běhání. Je to zabiják společenského života. Praktikuju většinou večer, což znamená, že se mi nechce nikam do hospody. Připadá mi to jako ztracený čas. Jako člověku podivínskému, introvertnímu a nepříliš družnému mi to ale nevadí. Pokud jste na tom stejně, je pro vás jóga jasná volba.



Komentáře 2

  1. D. napsal(a):

    Teprve teď jsem jsem si všimla, že je ve 3. větě asonance :) Poezie mi holt nikdy moc nešla.

    Posláno 20 Dub 2015 v 22.21
  2. -rjh- napsal(a):

    [1] Taky jsem si jí všiml až po napsání.

    Posláno 20 Dub 2015 v 22.37

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.