Noční pták - Buddha na rozloučenou

Buddha na rozloučenou

Potřeboval jsem výkupné sám za sebe. Jedna holka z redakce – jmenuje se Míša – odchází do České televize. Sedí v kanceláři hned za mnou a chodím s ní na všelijaká jídla. Tenhle pátek má rozlučkový večírek, kam mě pozvala. Jenže já jsem se rozhodl, že večírky už pro mě nemají smysl. Připadá mi škoda, že jsem na to přišel tak pozdě, ale je to lepší než nikdy. Jsem introvertní a ve společnosti neobratný. Když se někde sejdou víc než tři lidé, přestávám se chytat. Ideální počet je pro mě jeden člověk.

Když už na nějakou tu party jdu, snažím se tam sehnat někoho, s kým se můžu bavit samostatně. To se ale většinou nepovede na dlouho. Nemá cenu, abych, na večírek chodil. Jen bych tam zbytečně trpěl. Co ale s Míšou? Koupím jí dárek. Nesmí to být nic drahého, poněvadž tolik se zas neznáme.

Vybral jsem v čajovně na Václaváku malý litinový zvoneček s Buddhou a s čínskými znaky. Dám jí ho, aby byla v nové práci svobodná a šťastná („Snad dárek potěší,“ říká čajovník.). Před čajovnou ze zvonku odmontuji kroužek na klíče, který se mi nelíbí. Ještě by potřeboval zabalit. Zkusím knihkupectví o kousek dál. Vím, že v něm mají balící službu. Přijdu k pultu a zeptám se slečny s černými vlasy:

„Balíte tady i věci, které si u vás člověk nekoupil?“

„Ano, zabalíme tu jakoukoliv knihu.“

„A tohle?“ Vytáhnu zvonek. Je opravdu malý.

„Snad jo.“ Usměje se.

Vytáhne kus žlutočerveného papíru. A zkusí na něj zvonek postavit. Napřed na výšku, pak naležato.

„Stačí to jako bonbón?“

„V pohodě, bonbón je OK,“ řeknu. Chvíli zvoneček přeměřuje, pak ho zabalí. Ještě se zeptá, jakou barvu mašle bych chtěl. Souhlasím s červenou. Ováže s ní dárek na dvou koncích a předá mi ho.

„Co jsem dlužnej?“ zeptám se.

„Nic,“ odpoví a usměje se

Říkám si, že si tu příhodu musím zapsat. Je to nejhezčí, co se mi za, nevím jak dlouhou dobu, stalo. Ona byla Buddha.



Komentáře 4

  1. Quanti napsal(a):

    To je hezká story.

    Posláno 29 Kvě 2015 v 5.34
  2. -rjh- napsal(a):

    [1] Že jo. Fakt nebylo možný ji nenapsat.

    Posláno 29 Kvě 2015 v 8.43
  3. D. napsal(a):

    Dobrý příběh.
    To já si zas říkám, že musím mezi lidi chodit, i když se nechytám (třeba se to časem zlepší…? Žádný učený z nebe nespadl.). A jeden na jednoho je pro mě nejhorší noční můra.

    Posláno 16 Čer 2015 v 12.15
  4. -rjh- napsal(a):

    [3] Díky. Taky se občas k tomu chození nutím. Mám období. Třeba zrovna teď jsem celkem normální. Myslím, že se stárnutím se to zlepšuje.
    Jeden člověk se mi zdá lépe kontrolovatelný než skupina.

    Posláno 16 Čer 2015 v 21.14

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.