Noční pták - Dědeček indián

Dědeček indián

Existuje kategorie knih, které ledaskdo považuje za kýče. Pro jiné lidi jsou zase kultovní. Bývají krátké. Často jsou to idylky, alegorická vyprávění, bajky … Sám bych tam zařadil Malého prince, kterého mám rád, Alchymistu, kterého nemusím, nebo Jonathana Livingstona Racka, u nějž si nejsem jistý. Snad by se mezi ně dala počítat i Babička. (Četl jsem ji jen jednou, před maturitou, a líbila se mi.) Myslím, že by se k nim dala počítat i Škola malého stromu od Forresta Cartera. Hlavní hrdina a vypravěč v jednom je indiánský kluk, jemuž zemřou rodiče.

Ujmou se ho prarodiče, do jejichž osamělé lesní chajdy se nastěhuje. Jeho dědeček je napůl indián Čerokí, babička čistokrevná indiánka. Říkají chlapci Malý strom. Dědeček se živí pálením whisky z kukuřice, s čímž mu Malý strom pomáhá. Kromě Malého stromu, dědečka a babičky, vystupují v knize i jejich domácí zvířata, smečka psů a mezek, obyvatelé blízké osady, a další lidé, běloši i indiáni.

Knížka je složená z drobných příhod. Odehrávají se ve třicátých letech dvacátého století. Narazíte i na několik zmínek o velké krizi, jež se ale života Malého stromu a jeho přátel i nepřátel téměř nedotkne. Samozřejmě se řeší osud indiánů, kteří v knize nemohou volit a dočtete se i o čerokíjském pochodu smrti. Ve všech příbězích je ale nejdůležitější dědeček a jeho moudrost. Proto jsem si vzpomněl na Boženu Němcovou.

Asi ze všeho nejvíc se mi líbilo vyprávění o dědečkových rodičích. Když se brali, podrželi spolu hikorovou hůl, kterou si pak připevnili ke stěně srubu a dělali do ní zářezy, kdykoliv na ně dolehl smutek, radost, nebo když se usmířili. Nikdy ji ale nezlomili. Skončila na jejich hrobě. Nevím, jestli Čerokíjové nebo jiní indiáni něco takového doopravdy dělají, ale připadalo mi to hezké.

Škola malého stromu je fikce, i když po prvním vydání v roce 1976 byla údajně považována za autentické vyprávění. Než se autor stal spisovatelem, byl členen Ku Klux klanu a neúspěšným rasistickým politikem. Trochu to kazí dojem ze čtení. Knížka se mi ale zdála pěkná. Pokud máte rádi indiány, mohla by se vám taky líbit.



Komentáře 2

  1. D. napsal(a):

    Tahle knížka se mi docela líbila. Četla jsem ji už dřív (naše třídní a češtinářka na gymplu ji docela propagovala) a pár let nato jsem na ni narazila v kníze Literární mystifikace (Melissa Katsoulisová). V televizi jsem zahlídla kus filmu.

    Posláno 08 Jul 2015 v 19.49
  2. -rjh- napsal(a):

    [1] Jsi sečtělá. Myslel jsem, že tu knihu nikdo znát nebude. Chtěl bych si přečíst ještě románový životopis Geronima od stejného autora, ale teď mám blbé období, takže čtu znova staré knihy. Momentálně jednu ze svých snad vůbec nejoblíbenějších.

    Posláno 08 Jul 2015 v 19.56

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.