Noční pták - Život Dolores

Život Dolores

Dolores Claibornová strávila celý život na malém ostrůvku Little Tall ve státě Maine. Je to zapadákov. Jako jediné spojení s pevninou mu slouží obstarožní trajekt. Většina prací je tam sezónních. Dolores se živila jako posluhovačka v domě zámožné dámy Very Donovanonové. Byla to těžká služba. Vera své služebné šikanovala a většinu z nich vyházela kvůli banálním prohřeškům. Když Vera zemřela, přistihl Dolores pošťák u její zkrvavené mrtvoly. Služka držela v ruce těžký váleček na nudle. Aby toho nebylo málo, manžel Dolores před lety zemřel za podivných okolností.

Byl ochlasta a svoji ženu mlátil. Kdekdo na ostrově Dolores podezříval, že svého muže zabila. Proto není divu, že se o smrt milionářky zajímá policie. Román Dolores Claibornová od Stephena Kinga je pojatý jako přepis výpovědi hlavní hrdinky. Dolores jako správná stará bába mele páté přes deváté a přeskakuje v čase.

Začíná popisem svého zaměstnání u pohádkově bohaté Very Donovanonové. Jako první probírá období, když byla milionářka už tak stará, že se nedokázala postarat sama o sebe. Líčí ho podrobně. Ze začátku jsem si myslel, že celá kniha bude jen o vynášení nočníku a věšení prádla v mrazu. Zhruba po třetině textu však Dolores odbočí ke svému manželovi, dětem a manželově smrti. Nakonec vypovídá o Veřině úmrtí.

Celé vypravování, až na epilog v podobě výstřižků z Little Tallských novin, je jedna nepřetržitá přímá řeč. Někdy to ale přece nejde, takže se King musí uchýlit k drobnému podvodu a nechat Dolores zopakovat otázku některého z policistů („Jestli jsem ho nenáviděla? No jasně.“). Působí to poněkud prkenně.

Nevím, jestli se za našich časů ještě dá nějaký vyprávěcí postup nazvat experimentálním. Tipoval bych, že všechny myslitelné finty vyzkoušela avantgarda na začátku minulého století. Originál Dolores Claiborn je z roku 1992, kdy už všechna kdysi novátorská díla dávno tlela v knihovnách. Nebo dokonce strašila na seznamech povinné četby.

Vyprávěcí postup Dolores Claibornové však určitě není něco, s čím se běžně setkáte. Sám si nejsem jistý, jestli bych si takovou knihu vybral ke čtení. Dostal jsem se k ní náhodou. Možná právě proto mě příjemně překvapila. Kinga znám jako spisovatele hororů. To není četba pro mě. Nebojím se, takže mě většinou nebaví. Vedle non-fiction O psaní jsem od KInga četl jen vychvalovanou Geraldovu hru. Vyšla stejný rok.

Málem jsem ji nedočetl, poněvadž mě nudila. V obou románech se odehrává zatmění slunce. Během něj zažije Dolores telepatickou vizi. Jejím prostřednictvím jsou oba příběhy navzájem propojené. Zjistil jsem to však až dodatečně. Geraldovu hru jsem totiž četl už před delší dobou. Znalce díla SK by to asi trklo hned.

Jinak se mi ale Dolores Claibornová zdála jiná než Geraldova hra. Není v ní nic hororového, a pokud pomineme zmíněnou vizi, ani nic nadpřirozeného. V Dolores není čeho se bát. Zajímalo by mě, proč King Dolores napsal. Měl umělecké ambice? Vím toho o něm málo. Vydal snad i další romány, které se jeho domovskému žánru vymykají? Podle poznámky na poslední straně psal Dolores dva roky. Byl to odpočinkový projekt, ke kterému se vracel během psaní pro obživu?



Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.