Noční pták - Trable s robotkou

Trable s robotkou

Před několika lety jsem rozmlouval s kamarádem Vojtou Varyšem, literárním kritikem. Už nevím, proč jsme se dostali k tématu česká sci-fi. Pamatuju si, jak Vojtěch prohlásil něco jako „Česká sci-fi? Co to je? Jaký to má smysl?“ Musel jsem mu tenkrát dát za pravdu. V dětství jsem hltal sci-fi po kilech. Té české ale bylo minimum. Před několika dny jsem ovšem jednu českou sci-fi dočetl. Pobavila mě natolik, že mi stojí za zápis do čtenářského deníku. Jmenuje se Umina verze a napsal ji Emil Hakl. Než jsem začal číst, nic jsem o knize nevěděl. Neměl jsem tušení, že bude mít fantastický motiv. Podle prvních stránek jsem čekal příběh ve stylu Big Lebowskiho.

Chlápek si zabouchne v bytě klíče, což odstartuje řetězec příčin a následků, který vyústí v setkání s podivínským dědkem. Dědek ho představí dalším lidem, a tak by to mohlo pokračovat bez sci-fi rekvizit. Jenže chlap místo toho skončí s umělou ženou. Říká si Uma. Do bytu mu ji nakvartýruje ten dědek. Už to není byt, do kterého se hlavní hrdina na začátku nemohl dostat, ale to je vedlejší.

Styl je přímý, stručný, bez keců. Jako nadpisy kapitol slouží jejich první slova. Kniha se čte dobře. Myslím, že se dá zvládnout za víkend. Většinou se pořád něco děje, takže když ji odložíte, máte důvod se k textu zase brzo vrátit. Čas od času to Haklovi nedá a svým hrdinům vkládá do úst úvahy o moderním světě, vlivu sociálních sítí a tak podobně. Robotka, jež se učí žít v lidské společnosti je pro něco takového ideální.

Hakl si neodpouští ani všelijaké literární a kulturní odkazy, občas dost obskurní. Zmiňuje třeba knihy od Iva Pejčocha. Úvah ani odkazů ale nikdy není tolik, aby zdržovaly. Román se většinou odehrává v Praze a blízkém okolí. Je to Praha současná, včetně kavárenských a hipsterských zón. Zmíněna je i spousta skutečných hospod. Až na zápletku s umělou ženou působí text velmi realisticky.

Realistické jsou i ilustrace. Jsou to totiž černobílé, civilní fotografie. U románu se mi to zdá neobvyklé. Robotku na nich představuje modelka. Občas vypadá opravdu uměle. Některé fotografie mají větší formát než samotná kniha, takže si stránky s nimi musíte rozložit jako dětskou skládanku. Celé papírové vydání je moc hezky zpracované.

Příběh skončí špatně. Konec je ale trochu otevřený a Uma na tom možná nebude tak bledě, jak to vypadá. Nejsem si jistý, jestli jsem všechny náznaky dešifroval správně. Možná ani žádné správně neexistuje a Hakl chtěl, aby měl čtenář možnost více než jedné interpretace.

Zaujalo mě, jakou má Hakl slovní zásobu. Když čtete v rodném jazyce, nejste většinou příliš zvyklí narazit na slovo, které neznáte. V Umině verzi se mi to stalo hned třikrát. To první slovo bylo asi z francouzštiny a byl to nějaký druh židle nebo křesla. Už jsem ho zapomněl. Druhé slovo bylo „ajfr,“ což je z německého „eifer.“ Znamená to něco jako zaujetí. Třetí slovo bylo „moudí,“ údajně archaický výraz pro pánské přirození. Když je napíšu, snad si je zapamatuju. Jen škoda toho francouzského křesla.



Komentáře 2

  1. Quanti napsal(a):

    Fotel?

    Posláno 09 Čvc 2017 v 19.00
  2. -rjh- napsal(a):

    [1] Nevim, už jsem tu knihu vrátil :-) Ale možný to je.

    Posláno 09 Čvc 2017 v 19.46

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.