Noční pták - Česká stopa

Česká stopa

Říkáme té restauraci jen Žlutá. Nemá to nic společného s Jančurou. Má jen žluté zábradlí a žlutě vymalované stěny. Sedím se zkříženýma nohama společně se čtyřmi spolužačkami u nízkého stolku s polštářky. Holky už si nakoupily hromady indických šátků, sukní, šatů a kalhot. Všechny cinkají zbrusu novými řetízky ať už krcích, zápěstích nebo kotnících a povídají si. Poslouchám je jen na půl ucha, poněvadž čtu svůj učitelský manuál. Všichni jsme ho dostali na začátku tréninku. Má něco přes dvě stě stran formátu A4.

Za běžných okolností by neměl být problém ho během měsíce přečíst. Jenže v ášramu je pořád nějaký program. Každý večer napíšu domácí úkol, odešlu ho přes vypadávající Wi-Fi, a pak jdu spát, poněvadž druhý den vstávám ráno před šestou na samostatnou praxi.

Neděle je jediný den, kdy zbývá čas na čtení. Rozhodl jsem se, že přečtu skripta celá, od začátku do konce. Na stole mám pouzdro s tužkami. Podtrhávám si věty, které mi připadají důležité, ačkoliv nevím, jestli se k nim stihnu před zkouškami vrátit.

„Promiňte, pane,“ osloví mě odhadem pětačtyřicetiletý Ind, který sedí se skupinou přátel u vedlejšího stolku. „Můžu vědět, odkud jste?“

„Z České republiky.“

„A přijel jste sem studovat jógu?“

„Ano,“ souhlasím.

„Jsme moc rádi, že sem jezdíte,“ svěří se mi. „Vaše země je rozvinutá, kdežto naše je rozvojová.“

„To jo,“ souhlasím, „Ale nejsme bohatí jako třeba Němci. Měli jsme čtyřicet let komunisty. Zchudli jsme.“

„A co děláte?“ ptá se Ind.

„Jsem novinář,“ odpovím. „Nebo jsem možná byl. Dostal jsem výpověď. Dali mi k ní spoustu peněz, proto jsem si mohl dovolit letět sem.“

„To je mi líto,“ řekne Ind.

„Mně ne. Společnost, kde jsem pracoval, koupili Číňani. Časopis, do kterého jsem psal, začal být zlý. Asi jako Denní věštec v Harrym Potterovi, když Smrtijedi ovládli Ministerstvo kouzel,“ vyprávím. „Všichni se jich báli. Já se nebál, tak mě vyhodili. Stejně jsem se styděl, že tam pracuju.“

V tom přijde číšník a přinese chlápkovi lahváče. Flaška mě zaujme.

„Můžu si vaše pivo vyfotit?“ zeptám se.

„Jasně, klidně se napijte,“ řekne chlápek.

„To nemůžu,“ odpovím. „Nesmíme během tréninku pít alkohol nebo brát drogy.“

„A co je na tom pivu tak zajímavého?“ zajímá se chlápek.

„Jmenuje se Budwieser,“ vysvětluji. „Budweis je německy České Budějovice, město, kde bydlím. Ale tohle pivo se asi vaří v Indii.“

„Takže vy jste nám dali pivo,“ mudruje Ind. „A my vám za to dáme jógu.“

Pokračování příště…



Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.