Noční pták - Prateta vrací úder

Prateta vrací úder

Jako dítě jsem měl moc rád knihy britského spisovatele Arthura Ransoma. Byly o lodích a já jsem z jachtařské rodiny. Dětství jsem strávil plachtěním. Když jsem byl malý, ransomovky se špatně sháněly. V knihkupectvích byly rozebrané, v knihovně neustále vypůjčené. Ani být protekční knihovnické dítě nepomáhalo. Takže není divu, že jsem ransomovky nečetl všechny. Doháním to až teď. Minulý týden jsem dočetl jednu, která byla pro mě úplně nová. Její poněkud dlouhý titul zní The Picts and the Martyrs: Or Not Welcome At All. V originále vyšla poprvé v roce 1943, česky v roce 1987 jako Piktové a mučedníci aneb Naprosto nevítaná návštěva.

Pokud nejste čtenáři ransomovek je na místě krátké vysvětlení. Vypráví se v nich o dobrodružstvích tří dětských skupin. Jsou to sestry Nancy a Peggy Blackettovy, čtyři sourozenci Walkerovi, a sourozenci Dick a Dorotka Callumovi. Vždycky dělají něco, co se točí kolem nějakých lodí. Děti se v knihách různě střídají. Málokdy jsou v jedné knize všechny. Děj se odehrává na několika místech. Nejdůležitější je ale fiktivní nepojmenované jezero.

Nancy hlavou rodiny

Ransome se při jeho vymýšlení inspiroval dvěma skutečnými vodními plochami Windermere a Coninston Water. Leží vedle sebe v Jezerní oblasti v severní Anglii. V Piktech a Mučednících se po jezeře prohánějí Nancy a Peggy s Dickem a Dorotkou. Na Walkerovy (aka Vlaštovky, podle jejich lodě), se teprve čeká. Dick a Dorotka na začátku bydlí u Blackettových ve velkém staroanglickém venkovském domě jménem Jezerka (v originále Beckfoot). Čekají na svoji novou loď, Skaraba. Má být hotová každým dnem.

Jenže jediný loďař, který kdy něco dodělal včas, byl Noe, a to ještě proto, že by se jinak utopil. Stavba Skaraba se proto o několik dní zdrží. Paní Blackettová, matka Nancy a Peggy, není doma. Prodělala chřipku a odjela se doléčit na moře se svým bratrem Jimem Turnerem, známějším jako kapitán Flint. Z Nancy je hlava rodiny. Sedí v čele jídelního stolu. Jediný dospělý v domě je kuchařka. Ano, ta, co dělá tak skvělé jablkové koláče a domácí zázvorovou limonádu. Jenže idyla nevydrží dlouho.

Konec zábavy

Nějaká dobrá duše situaci prozradí strašlivé Nancyině a Peggyině pratetě, Marii Turnerové. Pokud jste četli druhou knihu v sérii, Trosečníky z Vlaštovky, pratetu dobře znáte. Je to přísná staromódní paní, jíž se všichni bojí, a která zkazí každou zábavu. Nutí lidi chodit domů kvůli všelijakým nesmyslným jídlům, nosit slušné oblečení, recitovat básně, hrát na piano, dělat prázdninové domácí úkoly, a ještě milion dalších nudných věcí. Když se prateta dozví, že Nancy a Peggy jsou doma jen s kuchařkou, přijede převzít velení.

O Dickovi a Dorotce nemá tušení. Jejich další pobyt v Jezerce nepřipadá v úvahu. Nancy vymyslí řešení. Callumovi se schovají do staré chajdy v lese kousek od Jezerky. Mají tam přečkat pratetinu návštěvu. Budou jako Piktové, kteří skrytě žili v Británii po Saské invazi. Odtud název. (Mučedníci jsou Nancy a Peggy, poněvadž trpí pod vládou pratety.)

Návrat k jezeru

Podobně riskantní plán by asi jen tak někomu neprošel. Jenže Nancy není jen tak někdo. Zastraší pošťáka, poradí si i s doktorem (pamatujete si ho z Winter Holiday neboli Zamrzlé lodě Kapitána Flinta) a policajtem Sammym. Skrytý život se Piktům daří. Dostanou svou novou loď. Objeví se ale množství zádrhelů. Nejhorší je nutnost dostat z Jezerky chemické vybavení pro Timothyho Steddinga, alias Zmačkaného Klobouka. Bydlí na hausbótu kapitána Flinta a pokračuje na práci v měděném dole, který – jak každý ví – objevil Rodger Walker v knize Holubí pošta.

Všechno se dost zamotá, ale nakonec dobře dopadne. O pratetě se toho dozvíme daleko víc než v Trosečnících z Vlaštovky. Na konci není tak nesympatická, jak bývala. Zjistíme, že někteří, lidé, kterých se ostatně taky všichni bojí, jsou pratetě podobnější, než to vypadalo.

Nejlepší je znovu potkat staré známé vesničany z okolí jezera. Kromě už zmíněného doktora, policajta a kuchařky narazíme třeba i na Márinku Swansonovou, loďaře z Ria, nebo plukovníka Jolyse. Jen škoda, že se v knize neobjeví uhlíři Mladý a Starý Billy.

Pracovní záminka

Nejsem si jistý, jestli jsem jako dítě obyvatele kraje okolo jezera ve stínu hlavních postav vůbec vnímal. Dnes se na ně těším stejně jako na hlavní hrdiny. Možná ještě lepší než nejlepší je zase se vrátit k samotnému jezeru. Je to jako přijet domů z dlouhé cesty, které trvala mnoho let. Těžko říct, jestli by se ransomovky líbily dnešním dětem. Ve srovnání třeba s takovým Harrym Potterem se toho v nich moc neděje. Aby bylo jasno: proti Harrymu nic nemám. Do Hogwarts se taky často vracím. Zrovna teď mám ale ransomovské období.

Začalo minulý rok v létě. Už nevím, proč jsem si na Ransoma po delší době znovu vzpomněl. Shodou okolností zrovna uplynulo padesát let od jeho smrti. Byla to dobrá záminka k sepsání nějakého článku. Využil jsem ji a poslal o Ransomovi něco do 100+1.

Psaní byla zase záminka k opětovnému čtení knih. Zjistil jsem, že na Amazonu je mají v anglické verzi velice levně, většinou kolem osmi dolarů. Od té doby si občas nějakou koupím. Pokud jde o čtení v originále, všiml jsem si, že jazyk ransomovek už možná začíná trochu erodovat.

Ztracená halza

Aby ne, první kniha vyšla v roce 1930. Například tam, kde se dnes v angličtině používá vycpávkové slovo „pretty,“ říkají Ransomovi hrdinové „jolly.“ Slovo „beastly,“ se už dnes asi taky používá daleko méně. Zajímavé je taky číst stylizované nářečí severoanglických vesničanů. Třeba místo „nothing“ říkají „nowt.“ Četl jsem české překlady mnohokrát, takže Mary Swanson už pro mě asi až do konce života bude Márinka a Susan zůstane Zuzanou. Originály mi ovšem pomohly objasnit spoustu věcí, jež mi od dětství vrtaly hlavou.

Překladatelka Zora Wolfová byla skvělá, jenže zřejmě v životě neseděla na lodi. Na textu je to místy znát. Jako dítě jsem například pochopil, že se v knize celkem často halzuje. Zora Wolfová to ale českým čtenářům zamlčela. Vždycky psala jen o „přehazování ráhna.“

Kdysi jsem si dokonce myslel, že v angličtině slovo pro halzu není. Vypadalo to logicky, poněvadž české označení je zjevně z němčiny. Anglické slovo pro halzu ovšem existuje. Je to jibe. Když už jsem u toho, Český jachtař nepřehazuje ráhno, nýbrž celou plachtu.

Příliš jachtařských detailů

Podobných zbytečných chyb je v českých překladech víc. Samostatná kapitola jsou pak ilustrace. V dětství jsem si prohlížel obrázky v českých vydáních a divil se, proč na nich mají lodě nesmyslně postavené plachty. V originále Ransome ilustroval svoje knihy sám. Jeho obrázky dávaly z jachtařského hlediska smysl. Škoda jen, že ve vydání pro kindle mají nízké rozlyšení. Co se týče ilustrací, světlá výjimka mezi českými vydáními byla, pokud si vzpomínám, sedmá kniha v sérii, Nechtěli jsme na moře (We Didn’t Mean To Go To Sea).

Je to moje nejoblíbenější, protože je realistická. Na Goodreads kdosi napsal, že je nudná, poněvadž je plná jachtařských detailů. Právě to se mi na ní ale líbilo nejvíc. Někdo jiný zase napsal, že hlavní postava té knihy není člověk nýbrž loď. Je to naprostá pravda a líbí se mi to ještě víc. V českém překladu se ovšem zase přehazovalo ráhno a místo barku tam kotvila „bárka.“ Poučení: pokud můžete, čtěte v originále. Žádný překladatel není superman, snad kromě Jana Kantůrka.



Komentáře 2

  1. Mravenec napsal(a):

    Ransomeovky jsem jako dite taky miloval a ted si je taky obcas s potesenim pripomenu. Koupil jsem si je kompletne v anglictine na papiru. :) Nejradsi mam asi Trosecniky. Myslim, ze je to proto, ze jsem je tehdy cetl jako prvni knizku serie.

    Posláno 07 Úno 2018 v 23.58
  2. -rjh- napsal(a):

    [1] Papírové jsou určitě lepší kvůli těm ilustracím. V Kindlu jsou některé obrázky opravdu malé. Třeba na bokorysu Goblina/Hastrmana v Nechtěli jsme na moře jsou menší popisky rozmazané.

    Zrovna Trosečníky jsem četl nejvíckrát, poněvadž to dlouho byla jediná ransomovka, kterou jsem měl doma. Později jsem dostal k narozeninám Zamrzlou loď. Taky super, ale rozmrzlé jezero je lepší než zamrzlé.

    Posláno 08 Úno 2018 v 9.27

Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.