Noční pták - Sloní putování

Sloní putování

Jako dítě jsem měl moc rád knihu Růženka je z příbuzenstva od Geralda Durrella. Je o chlápkovi, který zdědí po strýci slonici Růženku. Putuje s ní po světě a zažívá všelijaké trampoty. Někdy bych si chtěl tu knihu znovu přečíst, jenže patřila mojí pratetě, která umřela před víc než deseti lety. Nedávno jsem však narazil na jiný román, jehož zápletka je podobná. Jmenuje se Nejdelší chobot ve Finsku. Hlavní hrdinkou je opět slonice, tentokrát jménem Emilka. Sekunduje jí její ošetřovatelka Lucia Lucander. Emilka se totiž narodila ve finském cirkuse.

Brzo po Emilčině příchodu na svět zakázala Evropská unie slony a další zvířata v cirkusech ukazovat. Emilka s Lucií musí proto Finsko opustit. Cestují společně a živí se předváděním cirkusových čísel. Při tom potkávají všelijaké lidi a zažívají různé příhody. Kniha není tak legrační jako už zmíněná Růženka. Místo vyloženě komických situací si autor, Arto Paasilinna, většinou vystačí s lehce ironickým stylem. I když má Emilka jednou nebo dvakrát namále, snad nebudu moc spoilovat, pokud napíšu, že s ní nakonec všechno dobře dopadne.

Na začátku čtení se mi dlouho zdálo, že čtu úvod, a že vlastní vypravování teprve začne. Paasilinna, totiž často nepoužívá přímou řeč a jiné podobné prostředky. Trochu mi to připomínalo Ragtime od E. L. Doctorowa nebo Malého velkého muže od Thomase Bergera. Časem jsem si ale na stručný způsob vypravování zvykl. Pro Indoevropana je také poněkud obtížné si zapamatovat jména finských postav.

I když to ode mě není hezké, musím vás varovat, že naprostá většina lidí v té knize se jmenuje jako nějaká židle z IKEA. Jinak se ale nejdelší chobot ve Finsku čte skvěle. Většinu knihy jsem přečetl během pětihodinového čekání na letišti. Jen díky ní jsem se nenudil. Paasilinna vkládá čas od času do textu různá zajímavá přírodovědná fakta o slonech. Kolik toho snědí, proč se bojí myší a mravenců, jakými mohou trpět chorobami, že mají mělké stopy a chodí tiše atd.

V zoologickém výkladu pomáhá autorovi postava veterináře, který se jmenuje … No dobrá, nepodařilo se mi zapamatovat, jak se ten veterinář jmenoval a knihu už jsem vrátil. Matně si vzpomínám, že v tom jméně byla nějaká písmenka s takovými těmi dvěma čárkami.

Vedle zoologie obratlovců se čtenář z knihy občas dozví i ledacos z Finské historie, včetně zdánlivě vůbec nesouvisejících oblastí, jako je třeba historie námořní. To, když Lucia s Emilkou potkají v lese chlápka, který staví ponorku. Netroufám si hodnotit, jestli je Nejdelší chobot ve Finsku lepší než Růženka je z příbuzenstva. Nebylo by to fér, poněvadž Růženku jsem naposled četl velice dávno. Emilčina dobrodružství však rozhodně stojí za přečtení.



Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.