Noční pták - Zimoděj: Třetí kniha s Toničkou Bolavou

Zimoděj: Třetí kniha s Toničkou Bolavou

Od příhod popsaných v knize Klobouk s oblohou se několik věcí změnilo. Tonička Bolavá pokračuje ve studiu čarodějnictví. Její učitelka je Slečna Velezradná. Říká o sobě, že je jí 113. Je slepá a hluchá, ale poněvadž je čarodějka, není to problém. Využívá smysly zvířat. V domku má spoustu pavučin, a dokonce dvě lidské lebky. Bojí se jí jak vesničané, o něž se stará, tak studentky čarodějnictví. Tonička však se slečnou Velezrádnou vychází dobře. Ono to ani s těmi lebkami a pavučinami není, jak zdá na první pohled. Nechci vyzrazovat zápletku předem, takže k nim řeknu už jen jedno slovo: bimbo. Neřeknu vám ale, co znamená.

Jednou vezme Slečna Velezrádná Toničku podívat se na Morrisův tanec. Tonička udělá chybu, kterou musí zbytek knihy napravovat. Aby toho nebylo dost, vynoří se několik dalších potíží. Figuruje mezi nimi volný čarodějnický domek, bimbo, Toniččin stříbrný koník, prase paní Pahejlové, roh hojnosti, sněhuláci, Dotčena (bohyně věcí, které se vzpříčí v zásuvkách), další bimbo, strašlivý převozník přes řeku Styx (JEHO HLAS BY VÁM MOHL BÝT POVĚDOMÝ), spousta sněhu, dětské říkanky, ještě víc bimba, zvláštní mazání na ovce, kuřata, tabák Šťastný Námořník, kočky a nějaké to bimbo navíc.

Setkáme se se se starými známými, jak z knih o Toničce, tak z ostatních Zeměploch. Je mezi nimi samozřejmě Bábi Zlopočasná a dokonce i ta nechutná stará škatule Oggová. Potkáme i některé z mladých čarodějek z předchozích dílů. Skrz to prase paní Pahjelové, ale i jinak, se objeví Petulie Chrupavková.

Narazíme i Anagramu Vydřiduchovou. Pokud ji nemáte rádi (Kdo má?), máte se na co těšit. Bude mít potíže. Samozřejmě se objeví i Nac mac Fíglové, což bylo jasné už po zmínce o zvláštním mazání na ovce. Čarodějka Slečna Klíšťová si dala práci a sestavila Nac mac Fíglí slovník, který si můžete prolistovat na začátku knihy.

Zimoděj je celkem dobrá zeměplocha. Nezdá se mi, že by byla napsaná spíš pro mládež, jako jiné díly o Toničce. Je to plnohodnotný příběh, ačkoliv trochu vážnější a méně parodický než ostatní knihy. Zaujalo mě, jak často se v knihách objevuje motiv Morrisova tance. Kdysi jsem si myslel, že je to vynález Terryho Pratchetta a patří jen na Zeměplochu. Tanec ale existuje i ve skutečném světě.

Po Zimodějovi už mi budou zbývat jen dvě knihy z cyklu. Jednu už mám na nočním stolku, poslední bych mohl dostat k narozeninám příští rok na podzim. Pak už si budu moci jen občas číst některé knihy znovu. Napadl mě ale ještě jeden plán. Mohl bych si celý cyklus přečíst v originálu. Dokonce ho mám většinu na disku, když tohle píšu. Nejsem si ale jistý, jestli bych si po Kantůrkovi na originál zvykl. A pokud ano, co kdyby se mi překlady přestaly líbit? Musím to ještě zvážit.



Napiš komentář

Email nebude zveřejněn ani jinak zneužit. Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář. Můžete použít HTML značky <a>, <abbr>, <acronym>, <b>, <blockquote>, <code>, <em>, <i>, <strike> a <strong>. Povinná pole jsou označena*.