Knihu The Hunt for Red October od Toma Clancyho jsem si chtěl přečíst už roky. Z různých důvodů jsem to ale odkládal. Teď, když jsem se k ni konečně dostal, jsem mírně zklamaný. Aby bylo jasno: je skvělá. Clancy byl génius. Jenže právě proto jsem asi čekal, že se mi Hunt for Red October bude líbit ještě víc, než se mi líbil. Jestli jste o tom ronánu neslyšeli: je to příběh kapitána zbrusu nové sovětské raketonosné ponorky, který se rozhodne s celou lodí zběhnout na západ. Ponorka má nový fiktivní supertichý pohon. Je jen velmi obtížně zachytitelná sonarem.
Ponorka se jmenuje Red October, čili Rudý říjen. Je to mírně zvětšené plavidlo třídy Akula (kódové označení NATO Typhoon). Akula je, aspoň pokud vím, dodnes suverénně největší třída raketonosných ponorek, jakou kdy kdo postavil. Výtlakem se vyrovná bitevní lodi z druhé světové. Kapitán Red Octoberu se jmenuje Marko Ramius. Než vypluje, pošle sovětskému vedení dopis. V dopise se přizná, že chce zběhnout.
Ruská flotila se proto vydá na moře s rozkazy svou vlastní ponorku najít a potopit. Loďstvo NATO, tedy hlavně Americké a Britské, rovněž zvedne kotvy a pluje Rusům naproti. Hrozí největší námořní bitva od Jutska. Mezitím analytik CIA Jack Ryan uhádne, co je Red October zač. Dojde mu i, že se Ramius chystá zběhnout. Američané vymyslí fígl, jak přijmout zběhy a nechat si ponorku. Spousta věcí ale nemusí vyjít podle plánu, takže kniha je napínavá až do poslední stránky.
Tom Clancy se – vedle příběhů pilotů ruských stíhaček, jichž přeletělo na západ několik – inspiroval neúspěšnou vzpourou na fregatě Storoževoj. Nastudoval si námořní techniku tak pečlivě, že jeho knihu mohlo vydat odborné vydavatelství U.S. Naval Institute Press. Byla to první fikce, kterou kdy vydali, stejně jako první fikce, kterou Clancy napsal. A hned to byl bestseller. Je dost možné, že jste viděli film, jenž podle knihy vznikl v roce 1990.
Je dobrý, i když filmaři museli spletitý příběh zjednodušit. Některé zvraty ve filmu pak působí násilně. Kniha je v tomhle ohledu logičtější. Taky je v ní je víc lodí a další techniky. Jestli jste se někdy zajímali o válečné námořnictvo, užijete si knihu víc než film. Namátkou: v knize se proti filmu dočkáte navíc bitevní lodě USS New Jersey, nebo letadlové lodě HMS Invincible. Pokud jste militantní, určitě vás zaujmou lahůdky jako ruská obdoba Harrieru Jak-38, nebo A-10.
Jenže to je právě ono. Já už zas tak militantní nejsem. Kdybych Hunt for Red October četl na základce, asi bych si ho užil víc. Sice jsem tenkrát nerozuměl tolik anglicky jako dnes, ale předpokládám, že se dá sehnat český překlad. Další věc, která mi trochu vadila, je absolutní převaha amerického a britského námořnictva nad sovětským. Vím, že je to z faktického hlediska správně. Rusové opravdu neměli šanci, zvlášť v osmdesátých letech, kdy se kniha odehrává.
Clancy možnosti jejich námořnictva naopak několikrát zveličil. Přece jen ale Hunt for Red October občas působí jako chvalozpěv na západní techniku. Postava Marca Ramia je v knize proti filmu propracovanější. Dozvíme se důvody, proč se rozhodl zběhnout. Ve filmu na to nebyl čas, takže jsou jen naznačené. Týká se to i ostatních postav. V Ramiově případě ale nejasná motivace vadila nejvíc. Jsem rád, že jsem tu knihu konečně přečetl. Na druhou stranu však nemám chuť si od Clancyho hned přečíst něco dalšího. Asi jsem z téhle tématiky už trochu vyrostl.
