Současné kyberútoky na české instituce a firmy připomínají události v Estonsku před třinácti lety. V zemi na pobřeží Baltského moře přišla vlna kybernetických útoků po přestěhování sochy rudoarmějce. V Česku koincidovala s odstraněním pomníku generála Koněva.
Každá doba má svoje specifické znaky. Za našich časů je to zhoršení kybernetické bezpečnosti, kdykoliv se objeví jakákoliv krize, ať je to přírodní katastrofa, válka, nebo krach na burze. Je to vidět i na vlně kyberútoků v Česku během koronavirové pandemie. Zrovna v našem případě by však bezpečnostní problémy mohly mít i specifičtější důvod, který místo viru souvisí s politikou. Většina lidí se asi moc nepodiví, když si přečte, že za útoky české instituce možná stojí hackerské skupiny z Ruska. V největším státě světa totiž vzniká podstatná část škodlivého kódu, který živí bezpečnostní odborníky na celé zeměkouli.
Ne každý si ale vzpomene, že dnešní situace v Česku připomíná události, které předcházely jedné z nejsilnějších vln kyberútoků v dějinách. V roce 2007 odvezli Estonci z parku v centru svého hlavního města Tallinnu bronzovou sochu rudoarmějce. Následovaly problémy s mnoha zařízeními připojenými k internetu po celé zemi. Papírové noviny měly potíže s odesíláním vydání do tiskáren, bankomaty vypovídaly službu, na státních úřadech a ministerstvech nefungoval e-mail, jejich webové stránky zobrazovaly místo svého běžného obsahu proruská hesla.
Analogie s odstraněním sochy generála Koněva na Praze 6 se přímo nabízí. Estonsko bylo od osmnáctého století součástí Ruského Impéria. Nezávislost vyhlásilo v roce 1918. Sovětský svaz ji uznal o dva roky později. V rámci paktu Molotov–Ribbentrop se ale domluvil s Německem, že si Estonsko přivlastní.
V roce 1940 to vskutku udělal. Když Němci v roce 1941 Sovětský svaz napadli, dobyli i Estonské území. Válečná štěstěna jim ale, jak známo, nepřála. Rudá armáda porazila Wehrmacht a získala estonské území zpět. Zatímco Sověti mluvili o obsazení Estonska jako o osvobození, velká část Estonců ho považovala za obnovenou okupaci.
Sochu rudoarmějce brali jako její symbol. (Podobně jako mnoho Čechů vnímalo sochu generála Koněva jako symbol invaze v roce 1968.) V Estonsku žije silná ruská menšina. Odstranění sochy vyvolalo masové protesty, často označované jako Bronzová noc. Pražské srocení hrstky neškodných pivních strýců se jim nevyrovná. Jeden z protestujících zemřel, dalších 171 bylo zraněno a tisíc zatkla policie. Kybernetická stránka byla také sofistikovanější.
Estonské servery čelily masivním DDOS útokům, ke kterým je potřeba rozsáhlá síť počítačů infikovaných malwarem. Ačkoliv Estonští vládní představitelé obviňovali Rusko, přímou účast Moskvy nikdo neprokázal. Není na tom nic neobvyklého. V podobných případech důkazy většinou chybí. Jakmile se vlna útoků rozjede, začnou se k ní přidávat další nezávislé hackerské skupiny. Současnou vlnu, která se vzedmula v souvislosti s pandemií, jistě využívají i státní hráči. Například FBI nedávno zveřejnila, že cizí moci projevují zájem o americká data z výzkumu nemoci COVID-19.
Pozn.: Píšu teď krátké aktuality ze světa IT pro jednu agenturu. Tenhle text si napřed objednali, ale pak se rozhodli, že chtějí raději něco jiného. Jelikož má vcelku blogový rozsah, dávám ho sem.
