Noční pták

Měl bych něco napsat

Blog už nezachráním. Jak člověk jednou přestane, nemá šanci znova začít. Škoda že tohle neplatí i u heroinu. Blogování je neškodná závislost. Píšu toho na svoje poměry hodně. Každý týden jeden článek do Reflexu a nedávno seminárku na psychologii. Za články do Reflexu se spíš stydím. Kvůli jednomu mám dokonce vážnou obavu z Bludného balvanu.

Seminárka na psychologii byla taky strašná. Ještě jsem se nerozhodl, jestli má cenu tu školu dokončovat. Některé přednášky mě bavily, některé ne. Normální stav, řekl bych. Pronásleduje mě pocit, že měl dělat něco užitečného pro společnost a ne pořád jen chodit do školy.

Šel jsem na Pedák s úmyslem se socializovat a taky trochu s úmyslem být hvězda. Vyplnilo se obojí. Druhé možná víc než první. Uvidím na jak dlouho.

Pronásleduje mě pocit, že měl víc žít. Jestli to má v tomhle věku ještě vůbec cenu. Prázdniny byly sice hodně zajímavé a zimní semestr taky, ale nechce se mi psát ani o jednom. Zimní Budějovice mě deprimujou. Je to zlý, studený a pustý město. Nepřátelský.

¶ Posted 03 January 2010 † rjh § Nezařazené ‡ Comments (6) °

Ist Gut

Šel jsem s Krystýnou s tvrdým y z Dvojky. Byla opilá. Byly čtyři ráno. Tma ustupovala. Lampy svítily, ale nebe už začínalo pomalu světlat. Přemýšlel jsem o Kristině s měkkým i, jak je zlá, a uvažoval, jestli by Krystýna s tvrdým y nebyla lepší. A pak ještě o tý holce s hnědýma Vlasama, co nevím, jak se jmenuje, a co se na mě podívala, jako by mě chtěla vypít. A pak ještě o doktorovi přes elektriku, kterej balil Krystýnu s tvrdým y, a o Bezdězovi, co si s náma chtěl povídat.

Na hladině Slepýho ramena plavalo listí. Žlutý, červený a hnědý. Vzpomněl jsem si na list, co se přilepil Siegfriedovi na záda, když pil dračí krev, a říkal si, že vypadal určitě nějak takhle. Vtom Kristýna s tvrdým y povídá:

„Hele čumáček“

„Kde?“ povídám já.

„Támhle,“ ukázala.

U paty stromu před námi stál zlatý hladkosrstý jezevčík. Čmuchal. Myslím, že byste ho na mém místě taky přehlédli, protože barva jeho srsti splývala s barvou listí. Kristýna s tvrdým y vidí dobře. Moc se nehýbal. Předklonil jsem se a oslovil ho:

„Ahoj pse.“

Naježil se a začal štěkat. Jak se ke mně otočil, všiml jsem si, že má úplně bílý čenich. Byl starý.

Kristýna s tvrdým y se taky předklonila a začala ho k sobě lákat. Nechtěl se nechat pohladit.

„Nejsme mu sympatický,“ řekl jsem.

„Nebo se tě bojí,“ odpověděla Kristýna s tvrdým y.

Rozhlížel jsem se, kde má člověka. Vypadal ztraceně. Na chodníku jsem nikoho neviděl. Vedle stromu stál jen karavan. Uvažoval jsem, jestli bych neměl zavolat městskou policii. Vždycky ji volám ke ztracenejm psům. Myslím si, že by je jinak mohlo něco přejet. Už jsem to tak udělal mockrát.

„Není ztracenej?“ zeptal jsem se Kristýny s tvrdým y.

„Není, támhle má lidi.“

Nechápal jsem, koho myslí, dokud neukázala na karavan. Měl otevřené dveře a stál v něm stařec. Usmíval se. Pokusil jsem se znovu přiblížit k jezevčíkovi, ale začal zase štěkat.

„Ist gut,“ řekl stařec. Nebylo jasné, jestli mluví na nás nebo na psa.

„Good evening,“ řekla Kristýna s tvrdým y.

Jezevčík štěkal.

„Ist gut,“ řekl stařec.

„Er ist sehr schön,“ pochválil jsem jezevčíka. Kristýna s tvrdým y se ho snažila pohladit. Měla na sobě bílou bundu. Nosí pořád bílý a modrý věci. Řekla mi, že bych neměl nosit furt jen černý, protože to na lidi blbě působí. Já černou miluju. Nikdy bych se jí nevzdal, pokud není moc horko. Pomáhá mi přežít dvě nejhorší zla v roce: zimu a vánoce. Modrou mám taky rád, ale černá je lepší.

Jezevčík štěkal.

„Wie alt ist er?“ zeptal jsem se starce.

„Vierzehn.“

„Es ist viel. Ich hatte auch einen Hund, “ svěřil jsem se. „ Sie war vierzehn, und eine halbe. Sie starb am Weihnachten.“

„Er ist gesund,“ řekl stařec.

„Ja, ich sehe. So, gute Nacht.“

„Gute Nacht,“ porpřál nám stařec.

„Gute Nacht,“ rozloučila se Kristýna s tvrdým y.

¶ Posted 05 November 2009 † rjh § Nezařazené ‡ Comments (23) °

Žirafa číslo 29226

¶ Posted 28 September 2009 † rjh § Nezařazené ‡ 4 komentáře °

Reach out and touch faith

¶ Posted 24 July 2009 † rjh § Nezařazené ‡ Comments (5) °

Otázka odstavců

Zvětšil jsem písmo a změnil ho na svoje oblíbené Trebuchet. Pokud se vám blog ve vašich prohlížečích nelíbí, ozvěte se v komentářích. Pořád si nejsem jistý, jestli je legální už jednou hotový vzhled WordPressu takhle upravovat, pokud to náhodou víte, ozvěte se. Díky.

Za úplně nejdůležitější změnu považuji umístění odstavců k sobě, místo obvyklého způsobu na webu s odstavci oddělenými mezerami. Líbí se mi, když text blogu vypadá jako v knize. Čtou se mi tak dobře a doufám, že vám taky. Časem sem možná přidám alternativní styl s odstavci od sebe a nějaký přepínač.

Odstavců se týká ještě jedna věc. Chcete mít první řádek prvního odstavce článku odsazený stejně jako všechny ostatní nebo zarovnaný? Mně se líbí spíš druhá varianta, ale třeba Velký Jeník včera na kulečníku říkal, že by se mu líbilo mít odsazené všechny první řádky stejně. Co vy na to?

¶ Posted 19 July 2009 † rjh § Nezařazené ‡ Comments (10) °

100 krát:

Nebudu psát na blog ve verších

(Přísahám.)

¶ Posted 14 July 2009 † rjh § Nezařazené ‡ Comments (7) °

Chmurná

Zalezu pod stůl a umřu.

Nikdo si mě nevšimne.

Upřímně — kdo by taky chtěl?

Měl bych se začít chovat rozumně.

Starý jsem na to dost.

Je mi smutno a podzimně.

¶ Posted 14 July 2009 † rjh § Nezařazené ‡ Comments (0) °

Překlopeno

Jestli mě ještě někdo čtete, tak vězte, že největší zdržení byl transfer domény. Nepodíval jsem se pořádně, jak dlouho to bude trvat. Další zdržení vzniklo, když jsem odjel na čtyři dny od počítače na Rock for People. Import z bloguje šel ztuha. Musel jsem všechny příspěvky ručně upravit. Pár komentářů z bloguje se tu neobjeví. V komentářích jsem umazal openIDs, jelikož se mi je tu zatím ještě nepovedlo zprovoznit. Šablona má podle mého názoru malá písmenka. Něco s tím udělám, jen ještě nevím co. Nové adresy RSS jsou:

http://nocniptak.net/feed/ pro články
http://nocniptak.net/comments/feed/ pro komentáře

Asi jsem chtěl do tohohle příspěvku napsat ještě spoustu jiných věcí, ale nemůžu si na nic vzpomenout. To je všechno. Dobrou noc.

¶ Posted 09 July 2009 † rjh § Nezařazené ‡ Comments (10) °

Mandala pro uklidnění

Nudím se. Espoo si dneska postěžovala, že dlouho nic nenapsala, a že v tom rozhodně není sama. Nevím, jestli to bylo adresováno i mně, ale určitě to sedí. Sice píšu každý týden jeden krátký článek do Reflexu, ale čtenáře blogu zanedbávám. Nemám co blognout. Žiju nudně, nemám už skoro žádné kamarády a nic zajímavého se mi neděje.

Už dávno mě napadlo, že psát si blog – nebo ještě spíš jakýkoliv osobní deník, protože blog je víc typ média než žánr – znamená mít rád svůj život. Aspoň trochu. Kdybychom neměli rádi své životy, přece by nám nestály za zapsání. Z téhle úvahy vyplývá, že když nebloguju, nemám rád svůj život. Asi je to pravda.
Aspoň jsem si vytiskl a vybarvil mandalu pro uklidnění.

¶ Posted 19 June 2009 † rjh § Nezařazené ‡ 2 komentáře °

The Prey

Chodím v tomhle semestru na angličtinu. Většinou rozebíráme články z New Scientistu. Za domácí úkol píšeme „eseje” o rozsahu 200 – 300 slov. U tohohle úkolu jsem se bavil. Třeba se vám bude taky líbit. Měl být k článku Urban hunters do most harm to ape populations od Nory Schultzové. Téma znělo „zápis z deníku studenta biologie na praxi o ochranářů opic“ (Nebo tak nějak. Ztratil jsem papír se zadáním.)

May 25, 2009

So this was the first day of my fighting with the poachers. It was dramatic. I met real poachers and started to doubt my mission here in Gabon. After the first night in the new tent I woke up at half past four in the morning. I got dressed and went out to the camp. The cool African morning was full of sounds. I’m a zoology student but I failed to recognize most of them.

“Wanna cup of coffee?” I heard.

I turned to the voice. I saw Hjalmar. He stood beside a field kitchen with a pot in his hands.

“Sure,” I responded.

He gave me a mug of coffee. It was hot and strong.

“We’re going to count chimp nests in an hour. They are in the forest two hours’ drive from the camp. Wanna join?

“Sure,” I sad again.

I was high-strung. Maybe we’ll find some traces of poachers.

Our expediton had three jeeps. One was driven by Hjalmar and contained white man. In the other two were tribal rangers. They were armed and spoke Swahili. They were smiling and look amiably.

I was looking at the plains that run along the jeep. I saw a herd of giraffes, then one rhinoceros and one herd of kudu. They were exquisite. I had the feeling that the grass next to the kudu herd was moving. I was curious what it is, but before I could ask Hjalmar, he said:

“The poachers.”

Our jeep stopped but the rangers went ahead. They turned to the grass and drove in it. I heard a sound of a clash and saw some tribesman running out of the grass. They were slim and poorly dressed. The ranger’s jeeps were chasing them. Its hood was covered with blood. After that I heard sound of Kalashnikov. The bodies of tribesman crumbled like roses on the shooting-range.

It didn’t take even five minutes. All the poachers were dead.

“Ok,” said Hjalmar. “This is not our business. Let’s go count the nests.”

Then he cranked up.

¶ Posted 13 May 2009 † rjh § Nezařazené ‡ Comments (7) °

Měl bych něco napsat

Ist Gut

Žirafa číslo 29226

Reach out and touch faith

Otázka odstavců

100 krát:

Chmurná

Překlopeno

Mandala pro uklidnění

The Prey

O sobě

140

Výstřižková služba

archiv

Poslouchám

Category Archives

RSS Feeds

Noční pták

Search

140

Výstřižková služba

archiv

Poslouchám

Category Archives

Tag Archives

RSS Feeds

Noční pták

Search